O tom, jak Češi chtějí cestovat. O tom, jak bych chtěli umět cestovat. O tom, že neradi platí. O tom, jak nakonec zaplatí mnohem více. O tom, jak nechtějí a neumí smlouvat. O tom, jak tvrdě zasahujeme kultury, kterým nerozumíme, protože jim rozumět nechceme.
Vzpomínáte na to, jak mě označil v minulém příběhu (článek "Bezmoc prosící o pomoc") výše zmíněný člověk? Ne. Nazval mě zlodějem.
Tehdy jsem si uvědomil, že vidí pravdu, kterou já vím už dávno.
Proč o tom chci mluvit je zcela jednoduché. Před dvěma dny se mi to stalo znovu. Představte si situaci: skupina, po delší době „aktivních = dobrých“ klientů, s kterou najdeme souznění objevuje s mojí pomocí starověký Egypt. Poslední den za mnou přijde jeden z klientů a řekneme mi, ve zkratce, že nejspíš nejsem dobrým ekonomem (= že jsem zloděj), protože on se byl poptat v ulicích na „pravé“ ceny.
Důvodem bylo nejspíš to, že si u mě (u průvodce) zakoupil dva výlety (plus dva výlety pro manželku). Na základě zjištěných cen, které i tak byly zcela mimo realitu, protože se pouze vyptával. V Egyptě při lákání klienta řeknou cokoliv, jen aby Vás zastavili (pak už si to jako pracháči koupíte). Z toho nejspíš odvodil to, že já jsem si musel nakrást nějakých 200-300 procent z dané ceny. Musel jsem mu tedy znovu oznámit, že výlety nepořádají (někdy bohužel) průvodci, ale že je vše zastřešeno cestovní kanceláří. Ač jsem toto zmínil několikrát, protože tím se chráníme, před případným ztroskotáním dané akce. Jeho překvapení bylo veliké. Miluji, když za mnou klienti chodí s nesmysly u snídaně, přišel jsem na to, že jak po ránu, tak po celý den. Vrtalo mi to hlavou. Slíbil jsem mu, že mu přinesu ukázat ceník, který minulý týden byl navíc právě aktualizován = zdražení. Logické vzhledem k vývoji kurzu dolaru a zdražení ropy a všeobecnému zdražování všeho po celém Egyptě (nakonec nejen tam, že?).
Celý tento výstup byl zakončen tím, že si mě opravdu váží, že má práce je asi nejlepší, co kdy viděl, ale ……… = nechápu, ve skrze podstaty mě označí za zloděje a k tomu je schopen mi ještě líbat zadek.
Sakra, co jsme to za lidi.
Mrzelo mě to.
Přemýšlel jsem nad sebou celý čas, kdy jsem je provázel po Karnaku. Přemýšlel jsem jakým způsobem tomu člověku říct, že má pravdu. Že je možná okrádán, ale poté jsem přišel na to, že to není pravda – protože, kdyby vyrazil na cestu sám (s průvodcem Lonely Planet), tak je to vyjde v konečné fázi na stejné peníze. Nemohl pochopit, kam se ztrácí všechny ty peníze. Na náklady, provize, platy ostatních lidí ve společnosti apod. Musí přeci vědět, že pracujeme za nějaké provize. Je to jednoduché, je přeci ovce, která bude oholena za to, že je ovcí. Chtěl-li se stát pasáčkem, tak měl přiletět sám, vše si sám zařídit, vše si sám nastudovat, časově zorganizovat, aby viděl vše podstatné. Proč to neudělal, když má pak sílu přijít za někým, kdo stojí mezi dvěma rozjetými mlýny.
Poté, jsem přišel na pojmenování mě samotného v tomto příběhu. Nejsem pasáček, nejsem mlýn, já jsem zde vlkem. Pasáčka nesežeru, protože ví, jakým způsobem se postarat o ovce. Ale ovce jsou tu pro mě, protože pasáčci jsou daleko. (Pasáček je dřív, nebo později sežere, ale strach mají ze mě.)
To je ta krádež? Loupež?
Není. Není. Není.
Staré přísloví praví: „Za blbost se platí.“, v tomto případě je trefnější „Za neznalost se platí.“.
Největší sranda na tom celém přichází až na konci příběhu. Před touto plavbou se nám navyšovali ceny, tentokrát musím stát za důvodem – kompletní zdražování (a opravdu nemalé) lístku po celém Egyptě až o 3 dolary na památku, což je opravdu dost. Ač jsem si nový ceník vytiskl, tak se mi v průběhu plavby někde, jak u mě bývá dobrým zvykem, ztratil. Poté jsem zjistil, i díky hromadné schůzi, že jsem předražil výlet o pět dolarů. Takže při zpáteční cestě jsem všem vracel peníze – všichni byli příjemně překvapeni (a já potěšen, že se pasáček i vlk nažral a ovce zůstala celá). Až na jednoho člověka, který si myslel, že je vracím jen jemu, abych mu zavřel ústa.
Věřte, nebo ne. Asi jsem schopen něco ukrást, jsem schopen si nechat zaplatit za svoji práci, jsem ochoten odejít z té nejlepší práce, když mě přestane naplňovat jak vnitřně, tak i finančně. Umím udělat vše, tak jak říkal on, souhlasím s ním. Levněji a „možná“ lépe, ale stálo by je to mnohem více. I to umím.
Jsem v podstatě opravdu zloděj. Ale zajímavostí na tom všem je, že z toho mám nejméně.
Kdo mi zná z Turecka, tak ví, že nepatřím mezi ty, kteří posílají lidi na výlet kvůli mizerným pár procentům (za které to tady, ale celé děláme) na smrt. To je nakonec i důvodem, proč mi „spálili“ letošní léto v Turecku.
Proč o tom celém vůbec píši? Prosím o odpověď na otázku: „Jak mě může někdo pochválit, pochválit samotnou akci, být všeobecně spokojený, a k tomu celému přidat třešničku, ALE OKRADL JSI NÁS.“
Označil mne za špatného ekonoma (a hlupáka). Jsou přeci věci, které se nedají vážit zlatem. Tedy alespoň v to stále věřím.
Člověk má vlastní možnost výběru, má svobodu se rozhodnout, zda pojede do Egypta s cestovkou či bez. Má možnost si vybrat – jet/nejet na organizovaný výlet. Lidé neznalí místních poměrů samozřejmě zvolí variantu, při které já musím jet s nimi. Já osobně bych je do takových zemí ani vůbec nepustil – ochrana kultury.
Pár dnů předtím, než se stala tato situace za mnou na horní palubu, při mém „volném čase“, přišli manželky pánů, kteří s tímto „okrádáním“ poté přišli. Začali si povídat o místních poměrech. Chtěli mi klasicky vysvětlit, že žena v této společnosti je na tom zcela bídně. Jediné, o co jsem se po celou dobu snažil, abych jim vysvětlil, že nemají nejmenší právo na hodnocení dané situace. Vždyť tady panují přeci zcela jiné poměry. Srandou na tom celém bylo, že si to nedokázali obhájit. Ano hrál jsem samozřejmě roli opačnou, tedy zastánce místních poměrů. Na konci si mysleli, že jsem místní a přikláním se k místní kultuře – zjišťovali můj původ.
Na konci této plavby jsem celou skupinku vzal na místní tržiště – věřte, že jsem tomu učinil poprvé. Já osobně seděl na po celou dobu v kavárně na sheeshe ve velice milé společnosti. Po čase se k nám připojila velká část skupiny. Srandou na tom všem bylo, že výše zmínění, stále řešili to, jakým způsobem se zde obchoduje. Nemohli tomu uvěřit – nechtěli zaplatit moc, ale nakonec stejně věci koupili za vysoké ceny. Já jsem se poté rozhodl udělat malou radost hezkým šátkem milé slečně. Začal jsem hrát hru zvanou smlouvání. Z původních 60LE jsem to nakonec celé koupil za 16, což byla opravdu směšná cena. Věřte, či nikoliv. Manželka člověka, který mě o 8 hodin později málem nazval zlodějem??? – po mém obchodu, který zabral čas (mě i spokojenému prodejci), mu ještě strčila peníze s tím, že jsem ho okradl.
Hrůzný nesmysl.
Jak se asi poté musel cítit – jak to pochopil – jaké ponaučení si z toho vzal? (= příště zaplatíte 95LE)
Já osobně bych se zcela určitě urazil. To je to, jak ničíme kultury. A to je nakonec důvod, proč tady ty turisty musíme okrádat, protože to není krádež. Cena, kterou tady platí, má tu přidanou hodnotu v tom, že oni jim tu vykrádají jejich zemi, jejich kulturu a proto říkám, že by to mělo všechno stát mnohem více, aby se lidé podobného smýšlení vůbec nerozhodli k vycestování do cizích zemí.
ReSpEcT
