Máte problém? Máte strach? ... není to jen o čase?
ČAS
Je výmyslem mysli, ta nás nutí přemýšlet nad minulostí (zkušenosti) a ty převádíme do budoucnosti (v podobě očekávání
Proč o tom mluvím?
Protože hlavní věcí k „opravdovému“ vyřešení problému je uvědomění, že ČAS není.
Důvodem je ona skutečnost, že ČAS je pouhým výtvorem Vaší mysli.
Není součástí člověka, pouze jeho představ.
S ohledem na tzv. "iluzi času"
DEFINICE:
- všechny problémy jsou iluze Vaší mysli
- nemá cenu se jim jen dočasně vyhnout, protože mysl Ti je přinese zpět (její hlavním úkolem je držet nás v „utrpení“)
- když se probudíme v Ráji, tak naše mysl za chvilku řekne: „Pěkné, ale …. !“
- konec konců nejde o nám o snahu vyřešit problém
V první řadě je nutno si uvědomit, že žádné problémy neexistují.
- existují pouze životní situace (s těma je nutno se smířit jako s součástí jsoucnosti přítomnosti)
- problém je vytvořen myslí a ke své existenci potřebují čas (formu, prostor)
- nemohou existovat v přítomném okamžiku!
Když se budeme soustředit pouze a jen na přítomný okamžik (vůně kolem, tvary předmětů, dech, vodu rozlitou na stole, vítr, světlo) a já se vás zeptám: „Jaký máš problém teď?“
- ŽÁDNÝ není, protože je nemožné mít problém v daný okamžik
Samozřejmě existují situace, které je nutno řešit. Ano, ale ještě neznamená, že jde o problém.
- není život dost zajímavý a náročný i bez toho, abychom si dělali problémy
- potřebujeme je?
Kdo je potřebuje je naše mysl, protože tím nám a především sama sobě usurpuje jedinečnost a samotnou „TOTOŽNOST“. Usurpuje si naše BYTÍ.
- to je normální a šílené zároveň
- máme-li problém, znamená to jediné: jde o stav přemýšlení o/nad situaci, kterou nechceme nebo nemůžeme vyřešit a navíc se s ní nevědomě ztotožňujeme
- v těchto chvílích se situaci (ve své mysli) věnujeme natolik, že přestáváme vnímat život a BYTÍ samo.
Mysl se snaží vymýšlet představy i stovky naráz, ve kterých se soustředíme nad tím, co budeme dělat v budoucnu, jen pro ztrátu prožitku z přítomného okamžiku. Jde o super-ego mysli (duše), která si usurpuje svůj nárok na existenci.
- soustředit se máme pouze na to, co děláme nyní: TEĎ A TADY!
Když z něčeho děláme problém, působíme si vědomě bolest.
V tuto chvíli je nutné učinit rozhodnutí: „Nebudu si činit bolest!“
Jednoduché rozhodnutí, které je však zároveň i radikální (vzhledem k okolním společenským normám).
Ve chvíli, kdy budete mít všeho plné zuby natolik, že vás mozek uveden do stavu PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU, nastane stav Bytí.
V tento moment si přestanete působit bolest (tedy vaše mysl ustane v klidu).
- jakmile si přestanete působit bolest sami sobě, přestanete je působit i druhým
- poté přestaneme znečišťovat svůj vlastní prostor, kolektivní spojení a celou zemi (vztah a obraz přírody)
Představme si situaci, kdy pálkař odpálí nadhoz obrovskou silou a balónek letí přímo na vás.
Nebo jakoukoliv jinou životu nebezpečnou situaci, například pád do ohně (v mém podání), nebo moment těsně před bouračkou.
- mluví se v daném okamžiku o problému? NE!
- Protože jediné, co tělo, hlava, mysl a celé BYTÍ koná je, že zvedne ruku a chytí balon.
- V tomto okamžiku JSME.
Mysl neměla čas z toho dělat problém. V kritickém okamžiku se mysl zastaví (není čas) a člověk se plně soustředí na daný okamžik. Řídí ji (nás) něco mnohem silnějšího.
- obyčejní lidé se stávají hrdiny (přežít/zemřít)
Problémy = iluze!
- mnoho let se lidé ztotožňují se svými problémy => protože nás určují, vytváří místo ve společnosti
- většina věcí, které konáme jsou spojeny se strachem
- připoutáme-li se na TEĎ nebude více strachu, protože se není čeho bát
Jako když se stane opravdu něco nebezpečného, akce je pak rázná a často účinná.
V tu chvíli jsme za hranicí vědomí = tunely na konci, jsme v daném okamžiku čistí a odevzdaní.
Reakce jsou intuitivní. Nejsou vedené myslí.
TOTO JE VŠAK ZÁSADNÍ ZMĚNA VÝVOJE VĚDOMÍ!
(což je na debatu)
Kolektivní transformace je pak asi jiné téma.
Odstranění času jako základ dalšího vývoje.
Zamotáni?
