To, co předvedli komunističtí poslanci v parlamentu kolem zákona o 3. odboji, považuji za neslýchanou drzost. Jejich vystoupení se mě dotklo osobně, socialismus pod vedením komunistů totiž nevratně zasáhl život celé mojí rodiny.
Znovu jsou slyšet hlasy, které volají po zrušení KSČM.foto: iDNES.cz
Neběhal jsem s kulometem ani s letáky, a přesto socialismus pod vedením komunistů poznamenal mě i celou moji rodinu. Nenárokuji si žádné zásluhy, chci jen poukázat na to, že oběťmi komunismu nejsou jen ti, kteří trpěli v kriminálech nebo pracovních táborech nebo beze stop zmizeli. Podle mého názoru jsou jimi i ti, kteří z politických důvodů emigrovali, a také jejich rodiny, které zůstaly. Vím o čem mluvím, protože můj odchod z republiky udělal nenapravitelnou změnu v mém životě, ublížilo to rodičům a sestře. Polovinu života jsme prožili v jiné zemi. Kdo to nezažil, těžko pochopí ten neklid, kterého se už nezbavím. Tátovi, který už předtím prožil řadu výslechů a kterého v noci odvážela v županu černá volha, se přitížilo, mámu vyhodili z práce. Netrvalo to ani dva roky a totálně zkolaboval. Od té doby je nepohyblivý a máma se o něj už víc než dvacet let čtyřiadvacet hodin denně stará. A strýc, který byl vojenský pilot, seděl v nechvalně známém domečku. To mně udělal komunismus.
Rétorika sněmovních komunistů je nebezpečná
Vystoupení komunistických poslanců, kteří mimo jiné o odbojářích mluvili jako o teroristech, jsem vnímal jako velkou drzost a sprostotu. Když mluví pan Grebeníček, vrátí mě o třicet let zpátky. Když paní poslankyně Semelová horlila o hrdinných socialistických pohraničnících, měl jsem se jí zeptat, jestli má na mysli ty, kteří strkali mně, mojí ženě a dvouletému děcku pod nos samopal, když nás chytli na hranicích. Nebo jestli mluví o těch, které jsem na vojně slýchal říkat, jak se těší, že půjdou načáru, protože když někoho zastřelí na drátech, dostanou opušťák. Ještě dnes se mi z toho dělá špatně. Vadilo mi, že se pořád točili kolem bratrů Mašínů, protože připravovaný zákon je o spoustě jiných lidí. S Mašíny osobně mám trochu problém, možná z nedostatku informací, ale odstřelit svázaného, omámeného člověka, ať už se jedná o kohokoliv, to se nedělá, to nepovažuju za hrdinský čin a boj proti komunismu.
KSČM má být rozpuštěna
Znovu jsou slyšet hlasy, které volají po zrušení Komunistické strany. Speciální tým ministra vnitra Radka Johna (VV) začne připravovat podklady pro případné rozpuštění KSČM. K tomu říkám: Rozpustit. Stejně jako Dělnickou stranu, ta taky vyznávala pokřivené hodnoty. Kdyby vládli oni, my ostatní sedíme ve vězení… I když by se komunisté nejspíš přeskupili a v názvu přeházeli písmenka, ten symbol minulosti je třeba odstranit. To by řekl i můj otec, kdyby mohl mluvit, i strýc, který od nich dostal co proto, dnes leží na smrtelné posteli a odškodnění se už asi nedočká.
Občas slýchám otázku, co bych považoval za zadostiučinění? Kdybychom bývalým komunistickým papalášům dali všechno to, co oni dělali nám. Přidělil bych jim speciální pasy, na které by mohli vycestovat leda do Číny, do Severní Koreje nebo na Kubu. Nenechal bych je podnikat, vždyť jsou proti tomu. Sebral bych jim domy a chaty tak, jako to dělali oni, a nastěhoval bych je do malých bytů v paneláku. A žádná studia jejich dětí… Ale když se vrátím k realitě, tak nový zákon o třetím odboji mohl přinést zadostiučinění v rovině nejen morální, ale i ekonomické. Jsou lidé, kteří z politických důvodů dělali po celý svůj produktivní život podřadnou práci a dnes mají podřadné důchody, na rozdíl od komunistických pohlavárů, kteří mají penze nejvyšší. Zákon by měl zařídit, aby bývalé nomenklaturní kádry právě těm prvním peníze vrátily. To by pro mě bylo fakticky zadostiučinění, i když zdraví a životy už to nikomu nevrátí.
