Londýn, Švédsko jsou jen dalším příkladem řádění imigrantů

Dnes londýnští vyšetřovatelé uvedli, že dva britští muslimové, kteří ve středu v Londýně brutálně „barbarským způsobem“ zavraždili britského vojáka, nepatří pravděpodobně k žádné teroristické organizaci a jednali samostatně. 

  Ano, skutečně velká úleva pro občany euroatlantického společenství. Naopak. Tento problém je mnohem zásadnější a přelíná se  přes hranice národních států a mnohých sofistikovaných bezpečnostních strategií. Problém je podle mě v tom, že tento typ nekoordinovaného „malého“ útoku je pro bezpečnost jakéhokoliv státu a jeho občanů mnohem zásadnější. Protiteroristické či bezpečnostní složky jim totiž jen stěží mohou zabránit. Jinak je tomu v případě velkých, organizovaných teroristických útoků. Tam existuje větší pravděpodobnost, že jej bezpečnostní složky státu s předstihem eliminují.

 Jedním z řešením je podle mého názoru prevence. A to ve smyslu zpřísnění imigračních pravidel státu. Stále se totiž bohužel domnívám, že tam, kde získají muslimští přistěhovalci ve státě silnější minoritu, působí spíše jen potíže, a to s odkazem například na Německo, Francii, Belgii. Zřetelně to ukazují i aktuální události ve Švédsku. „Okraj švédské metropole připomíná skoro až začátek občanské války. A jakou náhodou, že nepokoje se odehrávají v oblasti, kde žije asi 80 procent imigrantů. Většina z nich vyznávající islámskou víru. Jak jsme několikrát mohli na vlastní oči vidět, muslimové příliš tolerantní vůči jiným kulturám nebo náboženstvím nejsou, tak proč bychom my být tolerantní měli. Multikulturalismus ano, ale pouze s těmi kulturami, které jsou vůči sobě navzájem tolerantní.