Druhá Nagyová na scéně! Platíme státní správu? Určujme podmínky

To je mazec! Běžný občan zírá. Bývalý ministr zemědělství Toman si svého úředníka, respektive podle Lidovek úřednici, cení na čtvrt milionu. Tuto částku jí totiž přiznal jako odměnu k platu. Který jiný zaměstnanec v úřadě na niších pozicích nebo v soukromém sektoru a továrnách tohle má?! Přitom řešením je zastropovat odměny ve státní správě tak, aby se jednoduše nemohly veřejné prostředky zneužívat. Ale z cizího krev neteče. 

Beznaděj občanů, kteří pracují nebo podnikají, se zvyšuje s každou další takovou zprávou ze státní a veřejné správy. Ministr svým podřízeným vyplatí odměny v řádech milionů. Podle serveru Lidovky.cz je tak úřednice bývalého ministra Tomana druhou Nagyovou. Té se její základní plat 33 tisíc díky odměnám z veřejného rozpočtu, tedy peněz daňových poplatníků, zvýšil na 273 tisíc. Kdo z nás, co pracujeme, to má?!

Proto navrhuji zastropovat odměny a bonusy ve státní a veřejné správě. To by měl být bod, na kterém se všichni politici shodnou, jestliže to s nezadlužováním naší země a našich občanů myslí vážně. Jsem proti nekončícímu zadlužování naší republiky, proti zvýhodňování určitých skupin (církve, úředníci ve veřejné správě atp.) nad každým jedním občanem. Církevní restituce, tuto krádež století, stále řeším. 

Za poctivou práci má být každý odměněn. I úředník. Ale musí to mít hranice únosné vzhledem k ekonomické situaci státu a s ohledem na obvyklé odměny kdekoli v soukromém sektoru. Nejsem vůbec přesvědčený, že by si majitel firmy mohl dovolit platit neúměrně vysoké odměny, kdyby jeho firma byla zadlužená. Problém exministra Tomana a jemu podobných je v tom, že nerozhoduje o penězích svých, ale občanů. A ti to často přejdou vykulenýma očima při čtení o takových odměnách, všechny politiky hodí do jednoho koše a tím jejich zájem o politiku končí. A to je sakra špatně. Dokud se národe nad sebou nezamyslíme, dokud nebudeme chtít změnu a sami k ní přispět, bude vše při starém.