Můj nejmilejší svátek - Halloween

     Neznám snad jediného Čecha nebo Češku, kteří by nemilovali naše kouzelné pohádky plné hastrmanů, čarodějnic, princezen, čertů a hloupých Honzů. Ani já nejsem v tomto směru žádná výjimka, a občas mě napadá otázka, proč má zrovna náš národ tolik v oblibě příběhy založené na starých pohanských tradicích a pověrách. Je to tím, že máme bujnou fantazii, že se tak rádi bojíme, nebo je v tom náš hluboce zakořeněný smysl pro spravedlnost, která v pohádce vždy s přehledem zvítězí?

Halloween v tiskarne

     Myslím si, že asi od všeho trochu, a když si chci někdy zlepšit náladu nebo si odpočinout, podívám se na některou z mnoha pohádek, které jsem si z Čech přivezla nebo nechala poslat mými rodiči. Sleduji, jak po televizní obrazovce pobíhají čerti a čarodějnice, a je mi fajn! A tak trošku mě mrzí, že v Čechách není populární svátek Halloween, ke kterému se všechny tyto kouzelné příběhy českých tvůrců hodí vlastně víc, než naprostá většina slabomyslných horrorů z dílny Hollywoodu.
     Halloween se během let stal snad mým nejoblíbenějším svátkem, a nejsem zdaleka sama, v USA slaví poslední den v říjnu více než 80% dětí i dospělých, navzdory každoročním varováním ze strany protestantské církve. Předpokládám, že je většině lidem tento svátek alespoň trošku známý, ale vzhledem k tomu, že existuje o jeho vzniku několik teorií, ráda bych popsala alespoň ve zkratce tu, která je pokládána za nejvíce pravděpodobnou.
     Podle dostupných zdrojů, svátek Halloween se slavil již v 5. století před naším letopočtem jako součást oslav svátku Samhain. Keltští pohané věřili, že v tuto noc duchové zemřelých navštěvují živé, a proto dávali na zápraží svých obydlí jídlo pro ty dobré, a zároveň schovávali své obličeje za masky, aby zmátli a ochránili se před těmi zlými. O mnoho století později, katolická církev prohlásila 1. listopad za Svátek všech svatých, aby odvedla pozornost od této pohanské tradice, ale to se jí nikdy nepodařilo, a Halloween se časem stal, alespoň pro Iry v USA, vlastně svátkem katolíků. Irové, kteří houfně emigrovali do Ameriky ve 40. letech devatenáctého století, tuto tradici přivezli sebou, vydlabané brambory byly nahrazeny vydlabanými dýněmi, a díky velké kampani převážně irských katolíků ve 20. letech minulého století, opravdu nastal její rozkvět, i když původně byla propagována jako společná oslava podzimu, při které se pořádaly party s maskami pro děti i dospělé. Od 50. let se tyto oslavy zaměřují zejména na děti.
     A jak se slaví Halloween dnes? Zde na středozápadě USA se okolí domů zdobí vydlabanými dýněmi, posazenými na balíkách slámy, kolem kterých postávají čarodějnice, černé kočky či duchové. Občas můžete ale narazit i na oběšence na stromě, nebo na malý hřbitůvek, často s žertovnými nápisy na náhrobcích. Večer se děti obléknou do kostýmů a nasadí si masky, a ulice se hemží malými duchy, čaroději, ale i princeznami a postavičkami z různých filmů a pohádek. U malých kluků jsou velmi populární Superman a Batman, ale i kovboj nebo pirát, malé holčičky se samozřejmě nejraději strojí jako Sněhurky a Popelky, ale fantazii se meze nekladou. Děti chodí ve skupinkách, ty malé spolu s rodiči, a navštěvují sousedy, kteří jim dávají většinou sladkosti (říkám většinou, neboť náš soused zubař samozřejmě rozdává zubní kartáčky).
     Další akce pro děti jsou například v místním obchodním domě, kde sladkosti rozdávají dětem usměvaví prodavači, nebo na místní policejní stanici, kde policisté vystaví "strašidelné vězení", ve kterém úpí trestanci, nebo středověkou mučírnu a hladomornu, kde vřeští věční zločinci. Mrňousové s vyvalenýma očima slibují, jak budou poslouchat rodiče, aby se do těchto míst nikdy nedostali, a jsou za to odměněni knížkami a různými drobnostmi od místních sponzorů.
     Naše nejoblíbenější místo k oslavě Halloweenů je ale místní tiskárna, která pořádá "Den otevřených dveří" jeden až dva dny před samotným svátkem. Po dobu několika týdnů zaměstnanci vyrábějí dekorace z papíru, lepenky a igelitu, a připravují pro děti různé atrakce a hry přímo v prostorách tiskárny. V každém úseku se zároveň objeví velké tabule s vysvětlením, k čemu který stroj slouží, a jak se vyrábějí knížky - místní tiskárna se totiž zabývá především výrobou učebnic pro děti v celých Spojených státech. Návštěvníci se tak mají možnost seznámit s celou výrobou a zároveň se pobavit při procházení strašidelnými tunely či hraním různých her. Přibližně uprostřed cesty na ně čeká malé občerstvení, při kterém hraje místní kapela country muziku, a děti mohou tancovat nebo si vybít energii skákáním ve velkém nafukovacím hradu. Všude se samozřejmě rozdávají bonbóny, omalovánky a drobné hračky. Na parkovišti před tiskárnou si děti mohou pod dohledem hasičů prohlédnout a prolézt jejích ohromné červené auto, a hned vedle podstoupit školení, jak se zachovat v případě požáru.
     Za tuto zábavu se platí dobrovolné vstupné v podobě konzervy, které se shromažďují u vchodu, a jsou následující den odvezeny do místní "spíže" pro potřebné spoluobčany. Většina potravin se poskytuje spolu s noclehem a lékařskou péčí místním bezdomovcům, ale "spíž" je otevřena každému, kdo se ocitne v momentální finanční tísni, a potřebuje jídlo, oblečení nebo ošetření lékařem ci zubařem, a je celá financována z místních soukromých zdrojů.
     Když se na svátek Halloweena vrátíme večer domů, děti vybalí bonbóny, z nichž malou část dostanou hned, a zbytek je na příděl většinou po dobu několika příštích týdnů. Poté si pustíme strašidelný film pro děti nebo některou českou pohádku, mlsáme a vyprávíme si do noci strašidelné historky, protože se hrozně rádi bojíme. Naše oblíbené příběhy jsou i z knížky "Staré pověsti pražské", které miluji již od dětství, ale zároveň mě u nich vždy znovu napadá, jak moc bych přála tento kouzelný svátek i všem českým dětem. Vám by se nelíbil?