Rodina a manželství v islámu jako nejsilnější podstata života

V islámské kultuře je rodina jednou z centrálních hodnot, je základním prvkem a stavebním kamenem muslimů (arabsky umma). Proto je otázkám spojené s rodinou, manželstvím, rozvodem, dědickými právy a další věnováno mnoho prostoru v normativních zdrojích islámu, tedy ve svaté knize Koránu, v hadísech (tradice o činech, osudech a výrocích proroka Mohameda) a v právní vědě (arabsky fikh), tedy v interpretaci a aplikaci norem Koránu a hadísů v jednotlivých životních situacích.

FamilyGoogle

Žena a muž: Společenské a kulturní prostředí, z něhož se islám zrodil (tzv. předislámská Arábie), bylo uspořádáno silně patriarchálně, žena byla pokládána více méně za majetek muže, tedy nejprve otce, později manžela. Z toho důvodu se zde praktikovalo "odkládáni děvčátek" - narození holčičky znamenalo ekonomickou zátěž pro rodinu, proto se jich rodiny někdy zbavovaly tím, že je odložily o samotě a nechaly zemřít. Vzhledem k tomuto kulturnímu kontextu působí Mohamedovo pojetí postavení a důstojnosti ženy velmi revolučně. Zakázal odkládáni děvčátek, zakázal neomezenou polygamii. Je o něm známo, že povzbuzoval muslimské muže k laskavosti a ohleduplnosti vůči ženám, sám choval nejvyšší úctu k své první manželce Chadídže nebo ke své dceři Fátimě. Žena je v Koránu postavena na úroveň muže jakožto Boží stvoření, žena je schránkou boží, neboť jen žena může "sestrojit" život. Je také vysoce ctěna jako matka, vychovatelka dětí a strážkyně rodinného krbu. Tak či onak vztahy žen a mužů v tradičních islámských společnostech nejsou z dnešního evropského hlediska rovnoprávné. Hlavně proto, že existuje mnoho výkladů a pochopení Koránu a právě radikální islamisté jsou ti, kteří aplikují konzervativní zvyky, které ženy viditelně omezují, ale je nutno podotknout, že to neznamená, že je žena jako vězeň. Ženy to často přijmou jako svůj životní úkol, milují své děti, manžela i svého Boha - rodina je pro ně tím nejsilněším poutem vůbec.
Postavení žen: Žena je v tradičních islámských společnostech spojována především s domácím rodinným prostředím. Někdy to může znamenat a to především v konzervativním výkladu islámu, že je jí bráněno ve vzdělávání a ve vykonávání civilního zaměstnání. Veřejný prostor je tradičně chápán jako především mužská doména. To se ovšem nevysvětluje jako snaha držet ženu zavřenou doma, ale jako prozíravá dělba práce a sociálních rolí na základě různého nadání a dispozic mužů a žen. Žena má být chráněna, nikoli omezována. Také cudné a střídmé odívání je vykládáno především jako ochrana ženy. Korán nehovoří o závoji ani o šátcích, to je pozdější interpretace, Korán hovoří pouze obecněji o cudném a nevyzývavém oblékání a zahalování choulostivých částí těla. Žena je vnímána jako křehčí, zranitelnější a snáze ovlivnitelná bytost, tím se vysvětluje pravidlo, že svědectví dvou žen u soudu má váhu jako svědectví jednoho muže. Podobně má žena při dědickém řízení poloviční dědický podíl než muž ve stejném příbuzenském poměru. Z důvodu jednodušší ovlivnitelnosti jsou také tresty odvozené z Božího zákona (arabsky šárija) pro ženu leckdy mírnější, například odpadlictví od víry se u mužů v tradičních společnostech trestá smrtí, u ženy se doporučuje disciplinární trest. Muž má tedy dominantní postavení z hlediska autority, a proto také větší odpovědnost.
Manželství: Tradiční islám dovoluje mužům polygamii, muslim tedy může mít jednu až čtyři manželky. V Koránu se však hovoří o tom, že je musí všechny stejně milovat, což je, jak říká Korán na jiném místě, v podstatě nemožné. Polygamie je v islámských společnostech v podstatě okrajový a řídký jev, drtivá většina muslimů si ji ostatně nemůže dovolit z ekonomických důvodů. Žena v islámu ovšem smí mít jen jednoho manžela. Vzhledem k tomu, že k jejímu poslání patří mateřství, islám neschvaluje ani staropanenství ani celibát (to se týká mužů i žen). V tradičních islámských společnostech se dodnes chápe manželství jako smlouva mezi dvěma rodinami. Iniciativní jsou v této věci často rodiče, ne dva mladí zamilovaní lidé. Požehnání rodičů je každopádně nesmírně důležité, nejde jen o soukromou věc dvou mladých lidí. Rodina v tradičním islámu je totiž dodnes především rozšířenou rodinou, tedy vícegenerační skupinou příbuzenstva (včetně strýců, tet, bratranců, sestřenic atd.). I tehdy, jsou-li mladí iniciativní, vyjednává ženich podmínky sňatku s rodiči nevěsty. 
Protože autorita v rodině patří jednoznačně muži, může si muslim vzít nemuslimku. Manželka v takovém případě nemusí konvertovat k islámu. Ovšem opačně to nefunguje: muslimka si nesmí vzít nemuslima, podmínkou takového sňatku by byla ženichova konverze k islámu. 
Situace ženy v islámské rodině a společnosti tedy není zoufalá či bezvýchodná. Postavení mužů je ovšem snáze zneužitelné, pokud se k ženám nechovají tak, jak jim to jejich náboženství přikazuje.
Rozvod: Právo na rozvod má především manžel, ovšem v odůvodněných případech může rozvod iniciovat manželka. V zásadě stačí, aby manžel třikrát za sebou vyslovil rozvodovou formuli. Nicméně rozvod je vnímán v islámských společnostech velmi negativně, o Mohamedovi se traduje, že rozvod velmi odsuzoval, proto k němu nedochází tak často, jak by se mohlo zdát. Ve skutečnosti mají západní společnosti mnohonásobně vyšší rozvodovost než země islámu. Manželovi se doporučuje mezi třemi vysloveními rozvodové formule vždy nechat uplynout alespoň měsíc, aby rozvod nebyl unáhlený. Manželka se může (v případě domácího násilí, šílenství nebo nevěry) obrátit na soudce a ten může manželství zneplatnit, celkově jsou ale možnosti ženy iniciovat rozvod podstatně menší, než je tomu v případě muže.
Dnes je situace v islámských společnostech velmi různorodá. Tradiční náboženská legislativa (šária) se mísí s místními zvykovými právy, které se neodvozují z islámu, a zároveň s právním řádem vládnoucího politického režimu, který podporuje či potírá zvyková a islámská práva v nejrůznější míře a vzájemnému poměru. Státy se sekulární ústavou (jako Turecko) omezují a korigují jak náboženské, tak kulturní zvyklosti a normy, státy usilující o uplatnění šaríi jakožto ústavy pak neuznávají principy liberální demokracie a usilují o přísnou aplikaci norem odvozených přímo z Koránu a hadísů. Přesně to se nyní děje v Egyptě, kde se k moci dostali islamisté a tak stejně to pokračuje i v Libyi, kde měla žena stejná práva jako muž, ale aktuální vláda chce zavést právní systém šária.

Islamisté pomalu, ale jistě vyhrávají svou válku a to vše za účasti NATO a USA. Nyní se o to snaží v Sýrii. Já jen doufám, že to nezlomí ducha libyjských, syrských ani egyptských rodin, které byly vždy liberální než konzervativní a že společně tuto válku vyhrají.

Ať vyhraje Láska a přátelství, to přeji všem lidem!

(source: použita odborná literatura)