Nová Libye je novou příležitostí pro Židy

Tripolis, Libye - David Gerbi je 56-letý psychoanalytik, ale pro libyjské rebely byl "revoluční Žid." Vrátil se do Libye po 44 letech v exilu pomoct vyhnat Muammara Kaddáfiho a přijmout to, co může být ještě složitější - znovuobnovit židovskou komunitu. Miliony Libyjců, kteří odmítají židovství na svém území mají smůlu. Předpovědi, které Kaddáfi vysílal do světa už po několik let se stávají pravdou. USA, společně s Israelí obsadí arabský svět. V jednom městě umírají lidé za účasti NATO a v jiném se obnovuje synagoga. Co na to říct.

David Gerbi (v levo) a v pozadí Muzeum libyjských ŽidůGoogle

Ta práce začala v neděli, kdy vzal kladivo a vymlátil betonové zdi synagogy v Tripolisu, která nebyla používána od doby, kdy Kaddáfi nechal vyhostit židovskou komunitu. 
Gerbi srazil zeď, pomodlil se a plakal.

"Co se Kaddáfi snažil udělat, je odstranit vzpomínku na nás. Snažil se eliminovat úžasný jazyk. Snažil se eliminovat náboženství židovského národa." řekl Gerbi, jehož rodina uprchla do Itálie, když mu bylo 12 let. "Chci, aby se naše dědictví vrátilo zpět, chci dát šanci židovským Libyjcům, aby se vrátili."Davidova hvězda je ještě viditelná uvnitř i vně broskvové Dar al-Bishi synagogy v Tripolisu se stěnami starého města. Jsou zde prázdné archy se svitkami Tóry na kterých lze stále přečíst "Šema Israel" - "Slyš, Izraeli" -  jsou v hebrejštině a vybledlé. Graffiti na zdech a na podlaze horní komory jsou však v odpadu. Plastové láhve, oblečení, matrace, mrtvá těla holubů a další odpad pokrývá celou synagogu.Davidovi a týmu pomocníků byla dovezena košťata, hrábě a lopaty na přípravu vyčistit ji. Gerbimu trvalo týdny získat povolení od nového vládce Libye začít s obnovou synagogy, která je součástí jeho širšího cíle prosazování tolerance k Židům a jiným náboženstvím v nové Libyi. "Chci, aby existovala spravedlnost, a to nejen pro mě, ale pro všechny lidi v Libyi za škody, které Kaddáfi udělal." Gerbiho rodina uprchla do Říma v roce 1967, kdy arabský hněv stoupal po válce, v níž Izrael zachytil západní břeh, východní Jeruzalém a pásmo Gazy. O dva roky později, Kaddáfi vyhnal ostatní židovské komunity v Libyi, bylo jich kolem 37.000. Gerbi se vrátil do Libye v létě, aby se připojil k povstání, které vyhnalo Kaddáfiho, Pomáhal se strategií a psychologickými otázkami. Teď si najal obyvatele čtvrti, aby mu pomohli vyčistit a rekonstruovat další synagogy, jako třeba v Hara Kabira, která je v Tripolisu v bývalé židovské čtvrti. Řekl, že financuje rekonstrukce synagog sám, a chce zůstat až do dokončení projektu. Označil je jako test tolerance pro nové vládce Libye. "Mám v plánu obnovit synagogy, mám v plánu dostat cestovní pas zpátky, mám v plánu na vyřešení problému konfiskovaného majetku, individuálně a kolektivně." řekl. "Mám v plánu pomoci při obnově Libye, a to pro obě strany." Gerbi není jistý, kolik židovských nemovitostí bylo zabaveno, ale doufá, že najde způsob, jak vyřešit tento problém a vytvořit zahradu památníků na místě bývalého židovského hřbitova, který nechal  Kaddáfi zakrýt budovami a parkovišti.Libyjský ministr spravedlnosti Mohammed al-Alagi: "Pokud budete diskriminován v této nové době, libyjské soudy jsou otevřené pro Vaše požadavky." Řekl v rozhovoru pro Associated Press.Gerbi, který odvážně nosil jarmulku (židovská pokrývka hlavy) v neděli, a rád se prochází na ulici moře mimo ochranné hranice svého hotelu, aby si pročistil hlavu, se považuje za židovského velvyslance dobré vůle.

V historii Židé přišli na území dnešní Libye o 2300 let dříve. Usadili se především v přímořských městech, jako jsou Tripolis a Benghází, a žili pod řetězcem vládců, včetně Římanů, osmanští Turci, Italové a nakonec nezávislý arabský stát, který byl provozován Kaddáfim téměř 42 let. Někteří lékaři prosperovali jako obchodníci a další jako klenotníci. Pod muslimskou vládou, viděli období relativní tolerance, ale také výbuchy nepřátelství. Itálie převzala Libyi v roce 1911 a nakonec pod fašistickou vládou Benita Mussoliniho byl vydán diskriminační zákon proti Židům. Byli propuštěni z vládních míst a museli pracovat v sobotu, což je židovský den odpočinku. V roce 1940 bylo tisíce Židů posíláno do koncentračních táborů v severní Africe, kde tisíce zemřeli. Někteří byli deportováni do koncentračních táborů v Německu a Rakousku. V dekádách po válce, tisíce Židů opustili Libyi, mnozí z nich odešli do Izraele. Gerbi je naděje pro budoucnost Židů, ačkoli mu ještě nebylo dovoleno vstoupit do prozatímní národní rady, která je nyní pro Libyi jako plnohodnotný zástupce. NTC (národní přechodná rada v Libyi) říká: "Musíte počkat. Je to citlivé téma." Gerbi odpověděl: "Nechci čekat. Proč bych měl čekat, když je revoluce?"