Dlouhodobě se setkávám se stále více nespokojenými lidmi. Stěžujeme si na zdraví, peníze, politiku, prezidentské kandidáty, na sousedy, kolegy v zaměstnání a dokonce i členy vlastní rodiny. Někdy mi přijde, že jsme národ věčných stěžovačů. Rád bych se v tomto blogu zaměřil na rychlý, jednoduchý a efektivní způsob, jak pozitivně měnit lidi okolo sebe.
Daným receptem, jak měnit lidi okolo sebe není nic jednoduššího, než začít měnit sám sebe. Možná vlivem všech negativních životních okolností to pro nás nebude zcela snadné a ani přirozené. Ale co si říct, že to jednoho dne vyzkouším a budu pozitivní člověk? Co tak alespoň na jeden den přestat sám sebe považovat za střed nekonečného vesmíru? Třeba ty podivné bytosti co pobíhají kolem mě vnímají svět okolo sebe tak jako já. Co kdybych trochu toho co sám v životě postrádám nabídnul známým i zcela náhodným lidem?
Uveďmě si několik malých příkladů do praxe:
Dejme tomu, že žiju nějaký čas v paneláku. Trávím tam denně včetně spánku 12 hodin a vlastně ani nevím jak vypadá člověk, který stejných 12 hodin tráví metr ode mě přes několika centimetrovou zeď. Co ho takhle zkusit dnes pochválit za to jak uklidil pěkně schodiště, jaké má vychované děti, krásný truhlík muškátů na okně?! Co nás to krom vlastní zdeformované přirozenosti a domnívané nadřazenosti bude stát?
Při návštěvě supermarketu a nákupu jak jinak, než nezbytných surovin k životu, nám již tradičně zkazí náladu nekonečně se vinoucí fronta až do poloviny regálů. Po delším pozorování zjistíme, že nejsme jediní s pokaženou náladou. Ne každý, jako mi ji dokáže udržet uvnitř. Vidíme spoluobčany, kteří svoji špatnou náladu ještě násobí ostatním, zejména bezmocně sedící a kmitající slečně prodavačce. Po dlouhých minutách, když přijdete na řadu, Vás letmo zdvořile (tak jako stovky před Vámi) a s úsměvem patřícím dávno již třetímu namarkovanému produktu pozdraví. Je pro nás nepřekonatelně obtížné ji vyjádřit svůj soucit a uznání za její bezesporu náročnou práci a ocenit takt a grácii k nespokojeným zákazníkům. Napadlo nás někdy, že i ona přestože může být nespokojená s frekvencí lidí na její pokladnu, se vše snaží ustát se vší delikatesou. Při našem příjemném pozdravu na rozloučení a popřání hezkého zbytku dne vidíme, že jsme slečně rozzářili oči.
Pracujeme v zaměstnání a v podstatě se dá říct, že se svými kolegy tak nějak vycházíme. Dá se ale říci, že je opravdu známe? Víme co mají rádi a pokud ano, nesnažíme se dělat opak? Neumíme se s nimi kamarádit a jakmile nejsou na dohled, neumíme je shazovat a zesměšňovat v rámci kolektivu s vidinou, že roste naše hodnota a ego? Opravdu by nešlo získat respekt a uznání kolegů jiným způsobem? Co takhle překvapit někoho v práci, člověka kterého nemusíme? Co tak se posadit u oběda vedle kolegyně, se kterou bychom ani za hrob nepromluvili? A co kdybychom se jí zeptali jak se jí daří? Kdo máte pocit, že by byl v tu chvíli pánem situace a přitom "měnil svět" okolo sebe?
Nebo kolik by nám dalo práce při návratu domů udělat nějakou domácí práci? Ano takovou, kterou už léta dělá manželka a my to považujeme za samozřejmost a již jsme si vsugerovali, že je to její povinnost. A co kdyby si toho pro tentokrát nevšimla? Přihlásili bychom se okamžitě o zásluhy, protože to je přeci jasné my jsme udělali něco navíc, my chceme slyšet pochvalu (a to nejlépe veřejnou)? Víme jak naše dospívající děti vůbec tráví volný čas? Co takhle nabídnout synovi místo obvykle zaslouženě proválené soboty na gauči, jestli by se nechtěl někam podívat? A když neví, budu přemýšlet, co by ho tak zajímalo a to mu nabídnu? Nebo nakonec jakákoliv i malá překážka mě utvrdí v tom, že po pracovním týdnu mám právo na to odpočívat?
Ano, řekneme si, že předcházející příklady jsou pouze maličkosti. Ale je tomu skutečně tak?
Jsem přesvědčený, že naším pozitivním vystupováním dokážeme měnit svět okolo sebe. Není to z hodiny na hodinu. Není to ani ze dne na den. Ale o pomalé změny rozhodně nejde, Při troše štěstí jde o změny geometrickou řadou a takřka nadzvukovou rychlostí. Představme si, že dnes uděláme svým jednáním zcela nečekaně radost pěti lidem. Zítra každý z nich udělá radost dvěma dalším. Pozítří udělá každý z nich radost třem lidem. Den později šest z nich udělá radost čtyřem lidem. Za chvíli by i ti nejnadanější počtáři vytahovali své kalkulačky.
Jak tedy změnit měnit svět? Tím, že mu svým příkladem ukážeme směr :-)
