Slovo, které pohne člověkem…

Víte, že existuje pár slov, které i v dnešní uspěchané a zdánlivě bezcitné době dovedou doslova a do písmene dělat zázraky mezi lidmi?

Uvědomil jsem si to nedávno při komunikaci se svou vnučkou.Ta pomalu přechází z "čínštiny říznuté hotentotštinou" do srozumitelné češtiny. Vzpomínal jsem, jak nás maminka učila, když jsme začínali srozumitelně mluvit a trochu vnímat svět kolem sebe. "Já to ci!" "A řekl už jsi kouzelné slovíčko?" "Proším..." "No vidíš a hned to jde."

Prosím a děkuji.                                                                                                                         Jakoby se tato dvě slova ve světě kolem nás kamsi vytrácela. A to nejen u dětí. Všechno je samozřejmost. Vezmeme si bezohledně i z toho, co nám nabídnuto nebylo. Hlavně že jedeme jako tank stále kupředu! I přes lidi...kteří jsou potom z nás ve slušnější variantě jaksi smutně udivení. Přitom stačí o tu věc poprosit, nebo za ni nakonec poděkovat. Není to slabost ani nic ponižujícího.

A co se třeba takhle trochu usmát? Hned je vašemu protějšku příjemněji. Úsměv jistě opětuje. Příště bude vaše jednání s úsměvem, ať už se jedná o cokoliv, určitě příjemnější a snažší.

Děkuji

Prodavačka se podivila, za co ji vždycky děkuji.
A přec to říkám pořád stejně.
Pro mne už zní věc obyčejně,
však bez toho slůvka, pane, prostě – lituji.

Již maminka nám záhy prozradila dvě slůvka kouzelná.
Prosím a děkuji.
A ač mi cesta - život připravila zákoutí svá svízelná,
bez toho slůvka, pane, prostě – lituji.

Tak se ke nebojte říci svému partnerovi kouzelné slůvko! A k tomu se zkuste na něho usmát. Úsměv je totiž zadarmo a je velmi nakažlivý.

Na téma děkuji, ovšem trochu z jiné strany, je i píseň od mého oblíbeného Karla Kryla:

Prameny: Báseň a text moje, video YouTube, Foto: moje