Na housle, na dudy, na housle, na dudy. Proto jsem si housle koupil, abych s nima holky loudil...........................
No, no, tyhle pohnutky jsem ke své obnovené houslové éře asi neměl. Ale jeden nikdy neví, co kdyby?
Přiznávám, že až na malé vyjímky, od svého dětství jsem nevzal housle do ruky. Dost jsem to tenkrát v hudební škole flákal. Snad to bylo tím, že moje máma byla učitelkou hudby. Učila klavír a hudební nauku. A držela mě při cvičení silně "pod krkem", abych nepolevil. Opak její snahy byl pravdou. A tak jsem skončil po několika letech zápolení s houslemi do ztracena. Později jsem hrál na něco úplně jiného a ještě na něco a ještě...
Housle, které mám jsem zdědil po kmotrovi. Kromě občasného zkoušení, zda bych "něco nezahrál", ležely chudinky ladem v komoře. Vědomosti z hudebky z houslí mě však pomohly při hraní na jiné nástroje - například na mandolínu.
Někdy člověku příjde v pozdějším věku líto, co v mládí nedotáhl alespoň trochu blíže k cíli. A tak po pár návštěvách v houslařském ateliéru Vávra jsem shromáždil vše potřebné a bylo započato s rekonstrukcí mých houslí. Základem byl nový futrál. Starý papírový se téměř rozpadal. Také kovový struník značky Thomastik přišel za léta, kdy byl nástroj uložen v ne zrovna vhodných podmínkách, k újmě. A sice zkorodováním a destrukci jednoho ze čtyř kvalitních vestavěných dolaďovačů. Nový struník je sice plast, ale vyhoví svými dolaďovači také. Smyčec, kdysi nedůstojně zdevastovaný mými opilými kamarády po jakémsi mejdanu, se už zase mohl chlubit hřívou hustých žíní.
Mám hudebních nástrojů docela dost. Mám je rád. Je takovým mým vžitým zákonem, že by mé hudební nástroje měly hrát a ne nečinně zahálet někde na polici. A tak jsem si po mnoha letech pauzy v hraní našel na stránce "Naučím se.cz" příslušného lektora a rok a půl jsem zase "chodil do houslí"!
A objevoval přitom dávno objevené. Jak to že mě nikdo neučil v hudebce hrát hranou smyčce? A to vám řeknu, že technika a uvolnění pravé ruky, to je pěkná věda. Učil jsem se hrát v polohách i vibráto...
Prostě jsem si ve svém věku ještě krásně blbnul. Nic už mě nemohlo zabránit jít opět vstříc "umění". Nečekal jsem, že se stane zázrak a proměním se přes noc v Paganiniho. Zahrát si s doprovodem klavíru něco z klasiky! Jen kdybych měl více času na cvičení...
S nedostatkem času se pojilo to, mé stále pozdější příchody z práce. V noci už se cvičit nedalo. Nehledě na to, že moje rodina nebyla zrovna nadšena a dávala mi to najevo, když jsem se snažil cvičení dohnat o víkendech. Ach jo... A mě silně vadlo, že chodím na hodiny stále nepřipravený.
A tak jsem skončil s výukou podruhé. Ovšem ne s houslemi. S odchodem z pěveckého sboru zanechala po sobě kamarádka i volné místo houslistky. A sice v naší příležitostné hrací skupině, určené hlavně k rekreačnímu hraní a zpěvu na večírcích našeho sboru. Zahrál jsem si jednou. Docela mě to chytlo. Zůčtoval jsem tak i své zlepšení hry za skoro dva roky učení. To se stalo asi před půl rokem.
Tímto povzbuzením, že má cesta s houslemi někam vede a že opravdu se moje produkce se neskládá jen z "vrzání", jak mi bývalo naznačováno, se moje sebevědomí trochu otřepalo a vzchopilo.
No a zase to chtělo "pravidelnou údržbu" čili cvičení hraním. Not jak klasických v mé dovednostní kategorii, tak různé zpěvníky písní lidových a populárních mám staženo z internetu dost. V poslední době mě zajímají jazzové skladby. Prostě hrát, hrát a zase hrát!
Když se nepříjemné poznámky v rodině množily a neustávaly sotva jsem sáhl na housle, stál jsem zase na rozcestí....
Že by to u nás vypadalo tak zběsile jako v písni Ivana Mládka, tak to bych zase lhal. Ale v malém měřítku možná ano.
Zachránil mě jeden inzerát na Aukru: "Prodám elektrické housle + obal". Cena zboží byla méně než poloviční nových houslí. Před týdnem mi housle přišly poštou. A po výměně baterky prostě...hrály!
Elektrické verze dřevěnných strunných hudebních nástrojů začaly vznikat přibližně před polovinou 20. století. Elektrický signál putuje ze snímače zvuku v hudebním nástroji, většinou je upravován různými efektovými zařízeními, až se dostane do zesilovače a do reproduktorů. Výhodou je, že hráč může díky tomu regulovat finální hlasitost zvuku, barvu, různé efekty atd. A také si můžete housle připojit do sluchátek, aby tak „neobtěžovaly“ okolí.
A to jsem právě potřeboval!
Zkušenost po týdnu hraní: Hraju teď téměř kdy se mi zachce. Ovšem zvuk klasických houslí je zvuk klasických houslí...
Prameny: Wikipedia, Housle a nejen housle, YouTube, illustrační foto moje.
