O ukulele 11. - ...a jak to bouzouki s ukulele sluší!

Vlastně to není vůbec povídání o ukulele, ale o jeho vzdáleném příbuzném ze slunného Řecka. Přivezl jsem si ho domů před pěti lety. To bylo tak :

Přišla doba dovolených.
Po polo-rekreačním sborovém soustředění v Železné Rudě nás čekalo ještě horké Řecko. A našemu povědomí dosud neznámý, stále zelený ostrov Samos. Nejsme zrovna na pláži rožnící se typy a tak, kromě zaplacených výletů, jsme vyráželi ještě na výlety pěšo - autobusové (kombinace s taxikem se nám moc nevydařila a byla drahá). Někdy ke zděšení (ale snad ne k pohoršení) českých turistů z naší cestovky. Prostě a jednoduše na nás bylo nahlíženo jako na naprosté cvoky, když jsme zdolávali 15 a více km v 38 stupních tepla a v horského terénu s převýšením několik set metrů přímo od moře! Proč jsme si jako ostatní nepůjčili auto a nedojeli tam? Soused nás chtěl napodobit naneštěstí v autě. Byť dojel výše než jsme se dostali my, dostal se do úzké průrvy, kde se auto zakleslo a do pozdních nočních hodin přivolaní zachránci automobil tahali ven.

Ale ty snímky ostrova z osamělých lesních a horských stezek stály za to!
Tolik na úvod. Při návštěvě nádherného města Pythagoria (Opravdu tu žil Pythagoras!) jsme při ranní návštěvě místní pevnosti zatoužili po troše kávy. Cestou do centra za účelem nalézt tavernu, kde bychom vypili něco málo frapé, jsem v úzké uličce narazil na celkem nenápadně se tvářící krámek s upomínkovými předměty. Po shlédnutí poznámky na vývěsním štítě "musical instrument" jsem začenichal jako honící pes a vzal za kliku. Bylo zavřeno...
Nicméně pohled skrz sklo dveří stál za to!

Množství krásně vykládaných lidových nástrojů typu bouzouki různých velikostí zavěšených na zdi, mě ohromilo. A k tomu mě nějaký kolemjdoucí dobrý muž mě utěšil v mém roztrpčení, že ač je sobota, přece jen otevírají v 11 hodin! To bylo asi za hodinu a půl. Ten zbývající čas jsem přečkalpři kávěvelmi, velmi netrpělivě. Po té jsem se vrátil uličkami dychtivě ke krámku. Paní prodávající uvnitř byla milá a vstřícná. Nechala mě i trochu brnknout vypůjčeným trsátkem na zdvojené struny bouzouki (Teď se mi hodily základy hry na mandolínu!). Na odborné dotazy, ladění a druhy bouzouki mě však doporučila na manžela, který byl nejen prodejcem, ale i  výrobcem nástrojů. A jak jsem se dočetl na plakátku před krámem i zpěvákem a hráčem na bouzouki při večerních představeních v místních tavernách.
Po shlédnutí cenovek visících od nástrojů mi bylo jasné, že mé devizové prostředky nepokryjí nejkrásnější a největší nástroje, jejiž zvuk mě dojímal již delší dobu z nahrávek na CD. Vyzkoušel jsem tedy maličký a též barevně vykládaný nástroj, zavěšený ve spodní řadě. Ostřejší a relativně silný zvuk mě až překvapil! To mrně mělo tři dvojité struny d-a-d, přičemž ta spodní struna byla zdvojená v oktávě. A hlavně všichni tito drobečkové ze spodní řady na svých dvaceti pěti pražcích perfektně ladili! Také jsem věděl, že tuhle sumu na cenové cedulce bych snad přece zaplatil!
Bylo nutno počkat do konce pobytu. Jestliže se po návštěvě Turecka ukáže, zda naše soukromé účetníctví není "turecké hospodářství", prostě jestli vyjdeme, tak si miniaturní bouzouki budu moci pořídit. Tak jsem nic nenechal náhodě a zaúkoloval též asistentku naší cestovky. K mé úlevě zjistila, že nástroj mohu vzít do letadla jako spoluzavazadlo, pokud bude ve futrálu. Co kdybych náhodou strunou škrtil pilota?
Poslední výjezd autobusem do města Pythagoria měl pro mne trochu slavnostní ráz.
Výrobce nástrojů pan Yannis Loulourgas měl tentokrát už od rána otevřeno. Byl přítomen a přes jazykovou barieru - on uměl anglicky a já bídně mluvil bez slovní zásoby - jsme se domluvili. Koupil jsem nejmenší z rodiny bouzouki - baglamas (µ?????µ??).Školu na baglamas v řečtině ale s notami, které jsou naštěstí po celém světě stejné a sadu strun, jsem dostal od pana Loulourgase zdarma.

Na letišti proběhlo odbaveníi s maličkým futrálkembez problémů. Pouze jeden z "účastníků zájezdu" se mě při čekání v tranzitu zmateně optal: "To vezete loveckej salám ve futrálu?..?"

Co říci ještě více?

Názorně tom hovoří srovnávací fotografie s ukulele, kterou jsem naaranžoval po příletu domů.
A videa, která jsem nalezl na YouTube:

Baglamas hraje moc pěkně. I když si asi ještě dlóóuho nebrnknu "Zorbu" v patřičné rychlosti.

P.S. Teď už vím, že v klasickém ladění bouzuki se třemi svazky strun - trechordo dD-aa-dd, co se v něm hraje styl rebetika, to nebude. Jsem přece jenom zvyklý na mandolínu a tak baglamas používám a také  ladím jako miniaturní mandolínu s poměrně dlouhým krkem a bez spodní dvojité struny. dD-aa-ee

Ale stejně!
Jak to bouzouki s ukulele sluší!