Už v minulých dílech jsem uvedl, že zhruba před měsícem jsem byl týden na dovolené na ostrově Malta. Tento ostrov přímo žije historií a díky množství památek je opravdu na co se koukat.
O počátečních trampotách v našem obrovitém čtyřhvězdičkovém hotelu se třemi bazény a casinem, kde jsme byli ubytováni v pokojíku z úzkým oknem sice s výhledem na střechy, ale i na popelnice z celého hotelu, jsem již vyprávěl v prvním díle. Ještě bych se rád zmínil o dvou nepřímo na sebe navazujících věcech, které nám v prvních dvou dnech pobytu trochu vadily. Předně to bylo, že nás nikdo z cestovních kanceláří neupozornil, že na Maltě se používají elektrické zásuvky 230V anglického typu...
A tak jsme se s dvěma mobilními telefony a dvěmi nabíječkami na fotopřístroje malinko přetahovali o jednu jedinou pro nás použitelnou zásuvku v našem pokoji. Možná že jsem si měl o ostrově Malta víc přečíst a věděl bych to také...
Druhý problém nastal, když jsme si chtěli vychladit lahev pitné vody a také výborné červené víno. Pidichladnička sice byla k dispozici zabudovaná uvnitř psacího stolu, leč nechladila. I šli jsme si opět stěžovat na recepci. Po půlhodině u nás zaklepali dva muži. Na první pohled mě svým vzhledem někoho připoměli - Pat a Mat! Asi čtvrt hodiny si s chladničkou záhadným způsobem hráli. Když odcházeli, zmínili se o tom, že chladnička se asi tak za hodinu sama rozběhne... Nerozběhla. A to jsem vyzkoušel přepínat spínač, který jsou opatřeny anglické zásuvky v obou polohách. V každé poloze nejméně hodinu. Když jsme se druhý den vrátili odpoledne z výletu, ten mrňous ve stole konečně vykazoval známky mírného chladu. Ovšem při bližším ohledání bylo jasné, že přístroj vyměnili. Tahle chladnička byla méně špinavá a trochu i méně rezatá. Co dvířka od psacího stolu všechno neskryjí...
Rabat
Návštěvě města Mdina předcházela naše cesta do Rabatu. I když leží město Rabat ve vnitrozemí Malty, je lehko dostupné veřejnými autobusy. Na cestu z Bugibba v st. Paul's bay do Rabatau a Mdiny jsme použili autobus č. 186.
Název města Rabat je odvozen od semitského slova pro předměstí a Rabat je opravdu dodnes předměstskou částí bývalého hlavního města ostrova Mdiny. Město je plné památek z různých historických epoch. Určitě stojí alespoň za krátkou návštěvu.
Centrem Rabatu je kostel svatého Pavla, který stojí nedaleko jeskyně, ve které tento světec kázal a šířil na Maltě křesťanství. V jeskyni si můžete prohlédnout sochu svatého Pavla věnovanou Johanity v roce 1748 a také stříbrnou loď postavenou v roce 1960 při příležitosti 1900 výročí ztroskotání svatého Pavla na Maltě.
Podzemní prostory spojené s křesťanstvím v Rabatu zastupují katakomby. Ty zde nechali postavět antičtí kolonizátoři z Říma, ale již ve 3. století se staly místem, kde se scházeli k bohoslužbám ranní křesťané. V Rabatu jsou katakomby hned dvoje: svatého Pavla a svaté Agáty. I když jsou oba dva prostory svým způsobem zajímavé, mnohem turisticky přitažlivější jsou katakomby svaté Agáty a to hlavně díky své barevné freskové výzdobě z 12. - 15. století. Nejstarší pamětihodností v Rabatu je Domus Romana, což jsou odkryté pozůstatky starověké římské rezidence z 1. století n.l. Dodnes se dochovalo centrální nádvoří obklopené sloupy a také nádherné mozaiky. Tato antická památka je umístěna uvnitř další stavby, která zde vyrostla na počátku 20. století. Kromě vykopávek je uvnitř budovy i malé muzeum věnované Římanům na Maltě.
Valletta
Valletta je hlavní město Malty, které bylo postaveno jako obrovská pevnost.
Rozkládá se na poloostrově Sceberras, vybíhajícím do Středozemního moře. Ukrývá řadu pokladů, jako je například nádherná katedrála sv. Jana. Charakterizuje ji ovšem zejména mohutné opevnění, poukazující na to, že La Valletta byla postavena především ze strategických důvodů.
Od počátku byla Valletta projektována jako město-pevnost. Na konci 17. století nebylo žádné jiné místo opevněno tak důkladně jako toto. Hradby dokonce byly tím prvním, co bylo z města postaveno. Vallettu nechal založil v roce 1566 velmistr maltézských rytířů Jean Parison de la Valette. Projekt k postavení města vytvořil Francesco Laparelli da Cortona, jeden z nejlepších pevnostních stavitelů své doby. Na Maltu ho vyslal papež Pius IV., aby tu rytířům projevil svou vděčnost za poráž Turků v roce 1565. Jean de la Valette byl v této bitvě velitelem.
S válečnickým zevnějškem Valletty kontrastují kostely a přepychové paláce, poukazující na blahobyt, který tu panoval. Skutečným pokladem je barokní katedrála sv. Jana (St. John's co-cathedral), která ohromuje zejména svou nákladnou a skvostnou vnitřní výzdobou. Byla hlavní katedrálou johanitů a na její stavbu byly využity mj. i dary, které musel přinést každý rytíř při přijetí do řádu.
V katedrále je pochováno více než 400 johanitů, jejich vyzdobené náhrobní desky z různobarevného mramoru pokrývají podlahu hlavní lodi i postranních kaplí. Hlavní loď je lemována celkem osmi postranními kaplemi, věnovanými vždy jednomu či více oddílům řádových rytířů.
Sloupy a oblouky v katedrále jsou bohatě zdobené reliéfy. Nástropní malba je dílem italského malíře Mattia Pretiho.
Největší pýchou katedrálního muzea je oltářní obraz od Caravaggia nazvaný „Stětí Jana Křtitele" a též obraz "Sv. Jeroným". Umělec je namaloval v roce 1608 poté, co utekl z Říma a byl nucen pobývat na Maltě.
Nepřehlédnutelnou památkou města je reprezentativní Velmistrovský palác (Grandmaster's Palace). Ten býval sídlem hlavy johanitského řádu, doživotně voleného velmistra, vládce Malty. Dnes tu sídlí úřad prezidenta a maltský parlament.
Nelze také vynechat návštěvu místních zahrad. Barrakka Gardens se nacházejí nedaleko pevnosti Fort St. Elmo,
která dnes slouží jako muzeum a sídlo maltské dobrovolné armády. Je z nich nádherný výhled na protilehlé „Trojměstí" (Senglea, Vittoriosa a Cospicua) a také na přístav Grand Harbour.
V Hastings Garden byl v listopadu 2013 slavnostně odhalen pomník Václavu Havlovi.
La Valletta je město, které v poslední době prošlo velkou proměnou. Mnoho budov se rekonstruuje, novou tvář získává i přístupová zóna od kulatého náměstí s kašnou s Tritóny, kde se nachází hlavní autobusové nádraží. Opravují se též městské hradby.
Můžeme si Vallettu vychutnat i od stolečku pouliční kavárny či při bezcílném korzování po Republic Street a okolních uličkách.
Valletta stojí za to navšívit nejméně dvakrát.
Poslední den před odletem jsem se byl ještě jednou s Vallettou rozloučit. Opět musím říci, že to stálo za to. Sbohem Malto a snad někdy nashledanou! Prameny: Sbatuzkem.cz a Radynacestu.cz, Foto: moje
