Kočičí svět je součástí toho našeho.A nebo je tomu snad naopak? Rozhodl jsem se pro kočkomily (a je jich tu asi víc než si dokážu představit) občas uveřejnit nějaké to kočičí zátiší... Tentokrát z Řecka.
Na Meteoru jsem se opravdu těšil!
Když jsem ji viděl v seznamu fakultatívních výletů, tak jsem si řekl, že tohle musíme vidět! Matně jsem si vybavoval scény z francouzského filmu "Ukradli torzo Jupitera", kdy Annie Girardot a Philipp Noiret hledají části sochy pravě v těchto místech.
Meteora jsou kláštery uprostřed slepencových skal v oblasti Thesálie v Řecku, poblíž města Kalambaka.
Mniši a poustevníci se tu začali usazovat již od 11. století, ale teprve o tři století později začaly vznikat první byzantské monastýry (správný český výraz pro kostel východní [tj. pravoslavné čili ortodoxní] a Řeckokatolické církve).
Kde by se člověk nadál, že tu bude tolik koček klášterních!
A mezi turisty!
Tady je manželský dialog rodinky klášterních koček (jak jsem ho vnímál já) :
"Tak milostpánovi se uráčilo také jednou přijít domů?"
"Mamí!"
"Počkej, beruško, chvilku mlč. My si tady s tatínkem potřebujeme něco vyříkat...!"
"Miááu." "Že se nestydíš! Týden se neukážeš a sousedovic Míca mi něco naznačovala o jakési Mindě z Kotěhůrek!!!"
"Tedy snad abych..." "Nic neslyším, nikoho nevidím!"
"Miááu." "A ty se ještě opovažuješ...!"
"Dovol drahá, abych ti vysvětlil..."
"Nic nepovídej! Nic nechci slyšet!"
"Tak joo... Ale přijď včas k večeři..."
"Bože, já ubohá ženská! Zase jsem mu podlehla..."
"A mamí, můžu už konečně vylízt?"
Prameny: Wikipedia, zcest.eu, Foto: moje
