Čtvrtek

"Každý další probuzení beru v týhle době jako trest i dar zároveň. Večer doufáte, že se z toho dokážete sebrat a možná to přežijete. Po východu slunce si většinou přeju rychlej konec, uvědomění vlastního těla po fyzický stránce je občas příliš drastický. Posadim se na kraj postele, proplesknu tváře a snažim se rozhlídnout vokolo. Ženský z večera nikde, ale můj byt to taky rozhodně neni. Pozdě bycha honit, todle vokno už zavřít nepude.

Porozhlížim se po bejváku a hledám koupelnu. Nejspíš jsem jí nikdy neměl chtít najít. Fakt krásná, kohoutky pozlacený, vana v mramoru, takový normální koupání za prachy na který bych dřel asi tři životy. Dokonce jsem v týhle svatyni čistoty našel jednu kolegyni z večera. Moc čistě nevypadala, jak kdyby se v tý vaně polejvala červenym vínem. Včerejší matro mělo grády, to se musí nechat. Bohužel, víno nebylo to, vod čeho byla celá zakydaná. Uplně zbytečně jsem jí proplesk, ale po ránu nedisponuju dostatečnou dávkou elánu, kterej by vzbudil mrtvýho. S ní už si teda kafe nedám. Musim vodsuď urychleně zmizet. Oblíkám se a řikám si, proč jsem na ní vůbec šahal. Na druhou stranu, beztak najdou stopy po bláznivym večírku, ve kterejch bude figurovat i moje DNA.

Jen co vylejzám ven, otáčim se a civim na ten barák. Pomalu mi začíná bejt jasný, odkuď vítr vane. Tohle obludný sídlo nepatří nikomu jinýmu, než nejvlivnějšímu grázlovi ve Městě, samotnýmu panu Starostoj. Když děláte starostu tady u nás, je jasný, že jste největší všivák široko daleko. Všichni to věděj, jen se o tom nemluví nahlas. Klasika. Hláška o čistejch rukou v tomhle případě dostává na frak. Ty přelomený čelisti malýho číňana ze včera nejpíš zabolely i tady mistra, i když jen dost nepatrně. A já si to teď štráduju z jeho bejváku, kde leží mrtvá štětka ve vaně, s ksichtem tak zmalovanym, že Turínský plátno bledne závistí. Což sečteno podtrženo znamená, že jsem po hlavu namočenej ve sračkách.

Po takovymle ránu mám pomyšlení tak akorát na dvojtýho lomcováka, několikrát za sebou. Musim urychleně zmizet, Nejlepší místo při hraní na schovku ve Městě je přímo v jeho centru. Starý město. Území temnoty, policajta by tam jeden pohledal. Všichni tam věděj všechno a nikdo neví nic. Ideál. Potřebuju zjistit pár věcí o včerejším večírku. Čistě ze zvědavosti. Nejdrív ze všeho je načase udělat menší otočku v bytě a vzít kovovou krásku trochu provětrat. Něco mi řiká, že jí se bude vejlet líbit, a mě se jistě šikne její nenáročná společnost.

Když cejtim její chlad na těle, jsem konečně klidnej. Ruce se mi třesou pořád, ale to je nejspíš z toho, co jsem právě zjistil. Kopu do sebe jeden za druhym. Těžký časy právě nastaly. Nezbejvá než zvednout hlavu a jít tomu naproti. Nebo si to přijde pro mě..."