Zvyk je plastová láhev

V zimě jsem často chodil kolem Hamerského rybníka. Ale ne úplně do konce zimy, čili do minulého týdne, jen do února. Celou tu dobu mě iritovalo krmítko z modré pet flašky, které hyzdilo strom, na němž viselo.

Krmítko je zachyceno na obrázku číslo 1. Měl jsem mnohokrát chuť jej strhnout, ale na druhou stranu jsem věděl, že to někdo myslel upřímně. Asi jen neuměl stlouct dřevěné. V úterý jsem šel kolem rybníka po dlouhé době znovu. A krmítko už nebyl jediný plast, který kazil vodní plochu a její okolí. U protilehlého břehu byl totiž ve vodě žlutý kontejner na plasty (obrázek číslo 2). V dohledné vzdálenosti od něj plavaly namísto kachen pet láhve. Nevím, jak dlouho tam byl, ani jak se tam dostal, každopádně nikoho příliš nevzrušoval, takže už tam asi byl delší dobu. Zvláštní, že zatím nechyběl popelářům. Plasty teď sice nejsou nejlépe placená surovina, ale alespoň by mohly dát do plastů ten kontejner.

Nikoho z těch desítek lidí, kteří jej spolu se mnou viděli, jsem se neptal na podrobnosti, ale vysvětlení, jak se dostal do vody, je asi poměrně jednoduché. Už jsem slyšel o závodech v kontejneru z kopce. Tady spíš nebylo nic jednoduššího, než jej poslat z nedalekého srázu dolů. Možná místní mládež chtěla vyzkoušet jeho obojživelné schopnosti, ale moc se neosvědčil. Šel hned ke dnu.

Jak se říká, člověk si zvykne na všechno. Lidé si zvykli na přítomnost plastového krmítka, takže jim pak už nevadí ani plastový kontejner. Když vyhodíte do přírody pet flašku je to znečišťování přírody, ale co když tam hodíte celý kontejner?