Sedm rad, jak nepřekážet na veřejnosti

Je několik základních pravidel, které by se měl naučit každý obyvatel velkého města. Tento článek je zaměřen na Prahu, ale platí obecně.

1) První a nejdůležitější pravidlo je nepřekážet – na chodníku, na schodech, v tramvaji, kdekoliv. Vždycky existuje někdo, kdo spěchá víc než vy a tím, že ho zdržíte, pak musí spěchat ještě víc. Kdyby všichni chodili rychle, k těmto zdržením by nedocházelo.

2) Levá strana eskalátoru je pro chodce čili pro lidi, kteří jezdící schody vychází nebo schází. Toto pravidlo většina lidí zná a těm, kteří ho neznají, ho stejně nejde vysvětlit ani česky, ani anglicky. Obvykle jsou to školní exkurze nebo zájezdy. Ale i v případě, že jste chodec a schody vycházíte, platí zásada pravé strany, pokud tedy neumíte brát schody po dvou. Nás, kteří to umíme, pak svým cupitáním po jednotlivých schodech lehce zdržujete.

3) Možná to některé překvapí, ale ve směru Háje nejezdí jen první dva vagony metra. Lidé automaticky obsazují zejména první dva vozy, protože je to blíž k východu, které opravdu jsou na většině stanic vepředu. Potom jsou ale první dva vozy nacpané a další poloprázdné. Navíc do krajních vozů tradičně dobíhají opozdilci, a tím se plní ještě víc. Mně to nevadí, jezdím těmi poloprázdnými, ale ostatní cestující dávají přednost patnácti sekundám rychlejšího výstupu za cenu toho, že jedou patnáct minut v nacpaném voze metra.

4) Když stoupáte po schodech, jděte tak rychle, jako by za vámi šlo dalších sto lidí, protože obvykle za vámi jde dalších sto lidí. Bohužel to je jedna ze situací, kde neplatí pravidlo levého pruhu. Vystupující zaberou skoro celou šíři schodů a ti, kteří jdou dolů na metro, čili logicky spěchají víc, nemají kudy projít. Pokud jdete nahoru a tvrdíte, že také spěcháte, tak asi nespěcháte dost rychle. Jinak by za vámi nestálo na místě dalších sto lidí.  

5) Nestůjte v místech, kudy se chodí, třeba ve dveřích.

6) Kočárky a kola dávejte na místa k tomu určená.

7) Nestoupejte si na místa, kde mají být kočárky a kola. Jen jednou jsem potřeboval transportovat kolo metrem a vzadu na plošině pro kola stála babička s dvěma malými dětmi. Když jsem tam byl s tím kolem sám, tak to nevadilo. Ovšem postupně přibývala další a další a u stěny, kde mohla být všechna opřena pořád stála babička s dvěma malými dětmi. Každý by měl vědět, kde je jeho místo.