- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Když ale nedodržujeme ani základní pravidla, například dopravní, proč by pak měl někdo dodržovat ty ostatní? Zvlášť, když má poslaneckou imunitu.
Jednoho slunného odpoledne jsem jel autobusem z Libně směrem na Háje. Byla to taková okružní jízda pražskými periferiemi. Protože bylo hezky, lidé se hodně přesouvali k vodě, nebo do parků, většinou jen několik zastávek. Za půlhodinovou jízdu jsem si všiml pěti docela základních porušení pravidel cestování v MHD, a to jsem své okolí ani příliš nepozoroval. Napřed to byl pes bez náhubku, sice tak malý, že ho paní měla na klíně, ale o to větší pozornost okolí vzbuzoval. Opilce, který se musel držet madel z obou stran a stejně vrávoral, nepočítám. Poté přistoupila matka s třemi dětmi, asi osmiletým klučinou, sedmiletou holčičkou a další dcerou předškolního věku. Matka se ovšem nejvíc věnovala svému mobilnímu telefonu, zatímco synek s mladší dcerou se stihli za jízdy zavěsit za všechna madla, na která dosáhli nebo i nedosáhli, zdolat všechny volné sedačky a při otevírání dveří se na nich ještě projet. Moderní kloubový autobus skýtá více prolézaček než dětské hřiště. Matka si víceméně ničeho nevšimla, starší dcera seděla v klidu vedle ní a mít tři děti a mobil, to už je docela zápřah na pozornost, a pak že existuje multitasking. Prakticky ihned poté přistoupili teenageři. Věk si netroufám odhadnout, ale bylo to kolem osmnácti. Dle mého názoru spíše z té nižší strany. Každý z nich už měl v ruce rozpité ovocné pivo a vesele popíjeli dál. Opilec se přes systém prolézaček a záchytných bodů dávno vypotácel ven, a tak mladí neměli žádný odstrašující příklad. Za to já už jsem jich měl za jednu cestu až dost.
Další články autora |
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...