S dodržováním pravidel musí začít každý sám u sebe

Pořád dokola si stěžujeme, že se v této zemi porušují pravidla a zákony a že je obzvlášť porušují naši političtí představitelé.

Když ale nedodržujeme ani základní pravidla, například dopravní, proč by pak měl někdo dodržovat ty ostatní? Zvlášť, když má poslaneckou imunitu.

Jednoho slunného odpoledne jsem jel autobusem z Libně směrem na Háje. Byla to taková okružní jízda pražskými periferiemi. Protože bylo hezky, lidé se hodně přesouvali k vodě, nebo do parků, většinou jen několik zastávek. Za půlhodinovou jízdu jsem si všiml pěti docela základních porušení pravidel cestování v MHD, a to jsem své okolí ani příliš nepozoroval. Napřed to byl pes bez náhubku, sice tak malý, že ho paní měla na klíně, ale o to větší pozornost okolí vzbuzoval. Opilce, který se musel držet madel z obou stran a stejně vrávoral, nepočítám. Poté přistoupila matka s třemi dětmi, asi osmiletým klučinou, sedmiletou holčičkou a další dcerou předškolního věku. Matka se ovšem nejvíc věnovala svému mobilnímu telefonu, zatímco synek s mladší dcerou se stihli za jízdy zavěsit za všechna madla, na která dosáhli nebo i nedosáhli, zdolat všechny volné sedačky a při otevírání dveří se na nich ještě projet. Moderní kloubový autobus skýtá více prolézaček než dětské hřiště. Matka si víceméně ničeho nevšimla, starší dcera seděla v klidu vedle ní a mít tři děti a mobil, to už je docela zápřah na pozornost, a pak že existuje multitasking. Prakticky ihned poté přistoupili teenageři. Věk si netroufám odhadnout, ale bylo to kolem osmnácti. Dle mého názoru spíše z té nižší strany. Každý z nich už měl v ruce rozpité ovocné pivo a vesele popíjeli dál. Opilec se přes systém prolézaček a záchytných bodů dávno vypotácel ven, a tak mladí neměli žádný odstrašující příklad. Za to já už jsem jich měl za jednu cestu až dost.