Nejlepším lékem na krizi je válka. Věděl to už Bismarck a po něm všichni Němci včetně Adolfa Hitlera.
Německo by dodnes mělo tomuto Rakušanovi děkovat, že jej zatáhl do druhé světové války, neboť který stát se dostal za třicet let v hospodářství tak daleko jako Němci? Češi byli v obou válkách na správné straně a přitom v posledním století neexistuje třicetileté období v této zemi, kdy by jakýkoliv režim dosáhl tak výrazného zlepšení ekonomiky, naopak mají všechny spíše sestupnou tendenci. Severní Korea je už mnoho let ve fázi, kdy by jí válka z krize pomohla. A netřeba pochybovat, že by to byla válka po vzoru Německa blesková.
Její průběh by byl zhruba následující: Severní Korea zaútočí, odpálí dvě rakety krátkého doletu, které opět skončí v moři. Poté se pokusí odpálit další, ale jelikož nejsou severokorejští vojáci ani tamní vědci zvyklí na tak častou frekvenci odpalů (dosud stříleli jen jednou za několik let) raketa vybuchne hned při startu a zničí celou raketovou základnu, a tím i balistický výzkum v této zemi. Armáda KLDR se rozdělí na dvě skupiny vojáků – jedni odejdou do zajetí, aby se konečně najedli, druzí by také rádi odešli do zajetí, ale jsou už na hlad zvyklí a navíc jim nedá jejich asijská nátura a budou bojovat až do konce. Jihokorejská armáda za první dva dny postoupí tak hluboko na sever, že se přeruší zásobování. Severokorejce zvyklé na hlad to povzbudí, a proto vydrží ještě dalších pět dní. Oficiální válka skončí velkou porážkou KLDR. Všechny archivy bezpečnostních složek této země samozřejmě shoří při náhodném požáru budovy tajné bezpečnosti v Pchjongjangu. Vojáci Jižní Koreje pozatýkají tři poslance parlamentu a třicet bývalých poslanců, kteří jsou tak staří, že nedokázali zavčas utéct. Polovina z nich se nedožije soudního procesu, druhá bude pro stáří propuštěna. Jihokorejci rovněž propustí všechny politické vězně, jež komunistický režim nestačil zlikvidovat, a místo nich pozavírají krajské funkcionáře zejména z jihu KLDR, kteří nestihli před ofenzivou utéct nebo se zastřelit. Většina špiček bývalého režimu zmizí, ale Čína o nich pochopitelně nebude mít žádné zprávy.
Až teď ovšem začne ta pravá válka a rovněž to bude Sever proti Jihu. Ze severu totiž začnou zemi skupovat Číňané, od jihu Američané a částečně i Jihokorejci. Za nějaký čas se mezi čínskými kupci objeví podnikatelé korejského původu s nepříliš jasnou minulostí, ale za to s kapsami plnými peněz. V Severní Koreji se díky rychlé konjunktuře za třicet let ztřicetinásobí HDP a zařadí se mezi vyspělé asijské státy Jižní Koreu a Čínu, kde vlastně geograficky vždycky byla, ale hospodářstvím i životní úrovní se dobrovolně rozhodla dělat velkou konkurenci africkým zemím.
