Krápník je slovo s velmi zajímavým původem, jenž však není příliš znám. Dnešní význam souvisí především s přírodou, ovšem do vývoje slova zasáhl hlavně člověk.
Existují totiž dva druhy krápníků – ty v jeskyních a potom ty, jež se dnes tvoří na betonových stavbách. Ke vzniku krápníku jsou totiž potřeba jen tři věci – vápno, voda a čas. Proto v dnešní době můžeme na stavbách z první republiky, jako jsou třeba bunkry pohraničního opevnění nebo Strahovský stadion, pozorovat vznik umělých krápníků. Právě umělé krápníky daly název všem těmto objektům. Vápno se totiž používá při stavbě budov od pravěku. Už tenkrát vydržely zděné budovy maximálně sto let. Za tu dobu se většina vápna ve stavbách odplavila a vytvořila krápníky. Ty pak stačilo posbírat a použít na další stavbu. Lidé si brzo všimli, že jejich stavby trpí nedostatkem vápníku a začali spílat objektům, které se na stavbách tvořily a v nichž se všechen koncentroval. Protože jim kradly vápník, spojením těchto slov vzniklo slovo krápník. Výraz má spojitost nejen s činností přírody, ale také s krádežemi lidí samotných. Protože po nějaké době jen stačilo přijít a posbírat krápníky a použít je na další stavbu. Ovšem původní budova se bez vápna velmi rychle rozpadla, což samozřejmě vadilo jejím majitelům. Proto začali své stavby hlídat a výraz krápník se posunul i na lidi, kteří budovy obcházeli a kradli krápníky.
Někdo by samozřejmě mohl namítnout, že původní krápníky byly jen v jeskyních. Ano, to je samozřejmě pravda, ale bylo třeba napřed objasnit využití krápníků, aby bylo jasné, proč se v pravěku tak intenzivně kradly. Samozřejmě, že původně se krápníky získávaly jen z jeskyní. Byly v každé jeskyni a z jeskyní, ve kterých dnes nejsou, byly v průběhu staletí vytěženy. Už pravěcí stavitelé si všimli, že nejvíce krápníků je ve vápencových jeskyních a chodili tam velmi intenzivně. Proto celé vápencové oblasti dostali název kras od slova krást. Odborné názvy jednotlivých druhů stalagtit a stalagnit pocházejí z anglického stolen (ukradený, odcizený) stalagnát pak, že se z někoho stal magnát, když takto velký krápník našel a hlavně přinesl. Lidem, kteří žili v blízkém okolí se samozřejmě nelíbilo, že jim někdo chodí na krápníky a proto začali jeskyně hlídat. Teprve tehdy se za účelem lepšího střežení vzácné suroviny přestěhovali do jeskyní a o jejich činnosti nacházíme důkazy dodnes. Pravěcí lidé se přesunuli tedy jen za účelem hlídání, protože kdo by se dobrovolně nastěhoval do jeskyně, když staví domy z vápna? Kvůli zásobám v krasech (původně krásech) propuklo mnoho válek. Poslední v roce 1991 o vápno kolem Plitvických jezer v dnešním Chorvatsku. Je všeobecně známo, že o stejné ložisko vápníku bojoval už v 19. století Old Shatterhand za pomoci indiánů, kteří znali ještě pravěkou metodu pálení vápna.
A proč tolik sporů právě o krápníky? V pravěké době, o které je řeč především, ještě nebylo vynalezeno kolo, proto transport čehokoliv byl velice obtížný. S výjimkou krápníků. Dají se pohodlně nést v ruce, každý si vezme takový, jaký unese, jdou dobře vidět, když náhodou spadnou do trávy a lze do této činnosti zapojit i děti, které také byly hojně využívány. Nejznámější je případ z Moravského krásu, kde jedna macecha zaměstnávala na práci všech svých dvaadvacet dětí, ovšem ty se proti ní vzbouřili a shodili ji z útesu, který se od té doby jmenuje po ní Macocha.
