O původu slov banderium, Banderas a panděro

Nacházíme se v období mezi dvěma nejznámějšími jízdami králů – v Kunovicích a ve Vlčnově. Naopak v Praze se nedávno při slavnostech Navalis jelo banderium, jež se od jízdy králů liší zejména tím, že družina jede bez krále a pážat.

Banderium má původ v latině, ale používá se i ve španělštině. Jeho významy jsou dva. Kdysi to byla jízdní obranná družina uherských šlechticů, později jízdní průvod v kroji. U nás jednoznačně převládl druhý význam. V Uhrách byla latina až do 19. století úředním jazykem a banderium znamená latinsky praporec, španělsky se řekne banderia (vlajka bandera). Takže známý herec Antonio Banderas se doslova jmenuje Antonio Vlajky. Španělské příjmení Bandera(s) je odvozeno od výrobců, prodavačů nebo nositelů vlajek. Čili některý z hercových předků mohl být například praporečníkem.

Banderas evokuje ono „české“ panděras a je to dedukce správná, protože panděro opravdu pochází ze španělského pandero, což je vysoký a úzký vojenský buben. Do češtiny se slovo asi dostalo přímo v 17. nebo 18. století, kdy čeští vojáci bojovali v habsburské armádě v západních zemích (Španělsko, Belgie, Itálie), například ve válce o dědictví španělské (1701–1714). Španělská vojenská organizace tehdy byla vzorem a další armády tento model přebíraly.

A přebíraly také slova ze španělštiny. Dalšímu z nich se bude věnovat příští článek, jenž bude také s folklorní tematikou.