O přirovnání "je to maďar"

Na Moravě, zvláště na východní, se používá jedno unikátní spojení a sice „je to maďar.“ Je natolik rozšířené, že jeho význam tam všichni znají.

Oficiálně by se však dalo definovat podobně jako „je to hotentot“ – hloupě nebo nesrozumitelně mluvící člověk, hlupák, tupec, barbar. Úsloví vzniklo podle starších představ o Hotentotech, černošském kmeni Khoinů v jižní Africe. Nepochybně také podle starších představ a stereotypech o Maďarech a zejména jejich nesrozumitelné řeči, se kterou byli naši předci poměrně pravidelně ve styku, neboť až do roku 1918 sousedila Morava s Uherskem a maďarština byla hlavní vyučovací jazyk. Ovšem fakt, o kterém se příliš nemluví je, že Uhersko bylo kdysi mnohem blíž než si myslíme, a to doslova za humny. Hranici mezi Uhrami a českými zeměmi tvořily totiž až do 13. století řeky Morava na západě a Olšava na severu. Všechny obce, které se rozprostíraly na východ a na jih od nich, patřily do Uher. Tedy podstatná část dnešního Slovácka. Byla to takzvaná Lucká provincie, napřed ohraničená řekou Váh, později Karpaty. Její centrum bylo pravděpodobně v Hluku nebo Bánově. Kunovice rozkládající se na obou březích Olšavy patřily ještě k Moravě, a právě proto zde měla význam ona tolik hledaná hraniční pevnost, protože Kunovice v té době na hranici opravdu ležely. Tvrz jednak po založení Uherského Hradiště v roce 1257 a jednak po připojení Lucké provincie, dosud sporné oblasti, ztratila svůj původní význam. Větší vliv v regionu Přemyslovci získali už v roce 1199, kdy si Přemysl Otakar I. vzal Konstancii Uherskou, která dostala některé statky, možná i celou oblast věnem. K definitivnímu připojení Lucka došlo po bitvě u Kressenbrunnu v roce 1260, v níž jejich vnuk Přemysl Otakar II. porazil uherského krále Bélu IV. Je zcela pochopitelné, že v natolik obydlené lokalitě, se po opevnění nedochovaly do dnešních dnů žádné pozůstatky, byť ho v 17. století uvádí ještě i Komenský.

Asi nejznámější doklad, že všechny obce jižně od Olšavy patřily k Uhersku, je v Kosmově kronice: Po sporech českého panovníka Vratislava se synem Břetislavem, odchází v roce 1091 Břetislav do Uher ke strýci Ladislavovi a ten početné družině vykazuje za sídlo Bánov. Dalším dokladem je, že části Nezdenic na pravém břehu řeky Olšavy se říkalo až do 16. století Moravské Nezdenice (podobně jako na území dvou historických zemí ležící Moravská a Slezská Ostrava). Jinak už při zběžném pohledu na mapu lze dodnes vidět, že historické centrum skoro žádné obce se nerozkládá na obou březích Olšavy nebo Moravy. Včetně Brodu Uherského, který je pod tímto názvem doložen poprvé v roce 1275 a ještě nedlouho předtím tento brod do Uher skutečně vedl, konkrétně do Bánova. Přívlastky Uherské Hradiště a Uherský Ostroh vznikly až o několik století později, a to právě analogií k Uherskému Brodu. Na již zmiňované Komenského mapě z roku 1627 jsou jen názvy Hradiště a Ostroh.  

Spojení „je to maďar“ je primárně moravské a lidé v Čechách většinou nechápou jeho význam. Sami používají označení „je to mongol“ nebo „je to tatar“, což je identické. Na Slovácku je toto přirovnání spojeno s jednou konkrétní obcí, ale o vpádu Tatarů a vlivu mongolštiny na naši řeč možná někdy příště.

Článek je pokračováním předchozího - O slovech přejatých z maďarštiny a původně vyšel v měsíčníku Kunovjan.