Mnozí z vás si jistě mysleli, že téma o kultu řep v kolonce O čem píši je tam jen kvůli asociaci s předchozím slovním spojením o kultuře. Nyní vás a částečně i sebe přesvědčím o opaku. (Tento článek nepojednává o fotbalistovi Tomáši Řepkovi. Zmíním se o něm v připravovaném textu o řepce olejné Řepka je plevel.)
Když je řeč o kultu řep, musíme samozřejmě zmínit dvě nejznámější díla o této plodině – pohádku O veliké řepě Františka Hrubína a hru Járy Cimrmana Čechové na řípu. Tímto je tedy zmiňuji.
Řepa má v českém zemědělství, potažmo potravinářství, potažmo v každodenním životě velký význam už několik století. Nebýt řepy nikdy bychom neobjevili nejmedializovanější český výrobek – kostku cukru, jež se stala symbolem předsednictví České republiky Evropské unii. Mimochodem právě po vstupu ČR do EU nastal další z úpadků českého cukrovarnictví, ale chtěl bych zdůraznit, že se nezastávám ani Evropské unie ani českého cukru. Bez řepy by také někteří nikdy nezažili zažívací potíže z nadměrného požití destilovaného alkoholu, a to nejen takzvané řepovice. Řepa je v cukrovarnictví skoro stejně důležitá jako v lihovarnictví. A nesmíme také zapomínat na význam Řep, i když zrovna o kultuře Řep se toho moc říct nedá.
Roste jak řepa
Řepa provází člověka od raného mládí. Už když se dostanete do školky a následně do školy, nemůžete řepu přehlédnout, mnohdy ani sníst, a už vůbec ne odnést, protože červené řepy na bílém talíři si každý všimne včetně učitelky, kterou tehdy považujeme za úplně blbou a s přibývajícími lety se tento názor pomalu ale jistě nemění. Každý si jistě vzpomíná, jak dostal na talíř porci řepy, která mu postupně zabarvila všechna ostatní jídla na talíři, většinou bramborovou kaši a maso. Ovšem co se dalo dělat, řepa je zdravá a byla zdravá už tenkrát a byla zdravá už ve starém Římě, kde se používala hlavně jako lék. Je pravda, že farmaceutický průmysl nebyl tehdy rozvinutý jako dnes. Díky antice se řepa rozšířila do celé Evropy. Pěkně děkujeme. Římané řepu hojně využívali nejen jako lék, až by se dalo s nadsázkou tvrdit, že to nebyli Římané, ale Řepané a že Věčné město založili Romulus a Repus, anebo možná tito dva založili alespoň zmiňované Řepy. I když v našich podmínkách by to byl spíše Rumulus a Repus.
O kultuře Řep
Řepy nejsou příliš kulturní, ale pořád jsou na tom stejně jako každé jiné panelákové sídliště. Natáčelo se zde několik dejme tomu průměrných filmů jako Discopříběh 1 a 2 a mé oblíbené Čarodějky z předměstí. Ovšem hlavně tu dožil a zemřel jeden z nejznámějších českých zlodějů. Byl to Václav Babinský před více než sto třiceti lety, a přesto je stále nejznámější. V této zemi buď žádní známí zloději nejsou, anebo prostě neumírají. Nicméně nesmrtelná je i písnička o Babinském, kterou se většina Čechů naučí zhruba v době, kdy se má naučit jíst červenou řepu. Tak nějak nás ty řepy pak provází celý život, stejně jako provázely po celý život Babinského:
Když měl hlavu na špalku,
popíjel tam kořalku, ach ouvej.
Když měl hlavu na špalku,
popíjel tam kořalku, ach jo.
Když mu hlavu sekali,
nožky se mu třepaly, ach ouvej,
když mu hlavu sekali,
nožky se mu třepaly, ach jo!
