Klausova karikatura do Evropského parlamentu

Po odchodu Václava Klause z prezidentské funkce jsem se těšil, že o něm nějakou dobu neuslyšíme, nejlépe už nikdy. Mé nadšení trvalo jen třináct dní. Přerušila ho zpráva, že Václav Klaus zvažuje kandidaturu do Evropského parlamentu.

Kandidatura samozřejmě ještě není oficiálně potvrzená, ale z jeho strany by se nejednalo ani tak o kandidaturu jako o karikaturu, a to sebe samého. Václav Klaus je tradičně považován za člověka s konstantními názory, se kterými jeho odpůrci sice nesouhlasí, ale respektují je a ví, co od něj můžou čekat. (To alespoň tvrdili v prezidentské kampani všichni Zemanovci a odpůrci Jana Fischera.) Nevím, jak stabilní jsou názory člověka, který je mění každých deset let, protože právě Václav Klaus tento stát v roce 1996 přihlásil do Evropské unie, aby proti ní pak jako prezident celých deset let brojil a následně kandidoval do struktur organizace, kterou neuznává. Tomu se myslím říká pokrytectví. Samozřejmě, že v této zemi má přeběhlictví hluboké kořeny. Od konce druhé světové války zde někteří stačili přeběhnout od udavačství Gestapu ke spolupráci s StB, od stalinismu k reformnímu komunismu, ti méně charakterní i zase zpátky ke stalinismu po roce 1968. Všichni ale dostali šanci po roce 1989, a to včetně těch, kteří zůstali ve straně komunistické nebo z ní přešli do některé z demokratických stran. Politická migrace je také jediný druh přeběhlictví, kterému se v současnosti výborně daří. Zvolení poslanci za určitou stranu z ní mohou odejít, přejít do jiné anebo si dokonce v parlamentu založit stranu vlastní, ačkoliv ji do něj nikdo nezvolil. Tento postup mimo jiné také vymyslel Václav Klaus, když z poslanců Občanského fóra začal budovat a vyčleňovat Občanskou demokratickou stranu.

Václav Klaus se v případě kandidatury do Evropského parlamentu načas opět stane nejviditelnějším, a o to mu již tradičně jde v každém jeho jednání. Sice nejviditelnějším přeběhlíkem (smutné je, že ze svých vlastních hodnot), ale protože rád argumentuje národními zájmy, bude je v jistém smyslu opět reprezentovat, neboť přeběhlictví je jedním z výrazných a konstantních rysů českého národa v posledním více než půlstoletí nebo spíše po celý Klausův život.