I když to tak venku nevypadá, do Prahy se opět vrátilo jaro. Nepozná se podle stupňů na teploměru, ale podle počtu turistů v historickém centru.
Ačkoliv se dají některá roční období úplně zrušit, nebo nahradit jinými – například na jižní Moravě mají už několik staletí jaro, léto, burčák a zimu – lidé se přesto chovají tak jako by tu byla. Mají určitý řád a podle toho se řídí bez ohledu na počasí. I proto, že jsou to obvykle záležitosti, které se musí zařídit nějakou dobu dopředu. Dříve byly znakem příchodu jara rašící stromy, růst květin, oteplení, teď jsou to turisté. Praha je v tomto ročním období nejkrásnější a to je sem bezpochyby láká. Kdyby ovšem nějaké skutečné jaro bylo. Důležitým faktem býval také návrat ptáků z teplých krajin. Teď je to návrat turistů z teplých krajin. Zejména ze Španělska a Itálie. Jeden Japonec jaro nedělá.
Rozdíl v množství a složení turistů v Praze oproti zimě je opravdu velký. Není to tak dávno, co jsem šel historickým centrem města a ostrov Kampa mi připadal spíš jako ostrov Sachalin, protože tam byli jen Rusové a Japonci. V těchto dnech se situace mění, Praha připomíná spíše samu sebe po bitvě na Bílé hoře – samý Ital a Španěl. Tehdy asi v Praze začal turismus a během třicetileté války se dál hojně rozvíjel, jen na Karlově mostě tenkrát ještě nemalovali obrázky, ale bojovali se Švédy.
