Dokument vyvolávající mnoho otázek

Včera měl v kině Světozor celosvětovou premiéru dokument Tomáše Kudrny Zatajené dopisy. Pojednává o škole v Květušíně, kde Milan Dědič experimentální metodou vychovával romské děti. Výuka probíhala internátní formou, aby na děti nepůsobil špatný příklad jejich rodičů, kterého se zakladatel obával.

Snímek odkazuje k dopisům, které si děti a rodiče navzájem posílali a učitel Milan Dědič je pak dle svého nejlepšího mínění redistribuoval nebo naopak zatajil. Avšak dokument pojednává nejen o této krátké kapitole, která byla v celém projektu spíše marginální, ale snaží se komplexně zachytit vývoj této unikátní školy. Těžký začátek v právě dosídleném Květušíně, poté přestěhování do většího objektu v Dobré Vodě až po uzavření v roce 1960. Divák se tak nenásilnou formou dozvídá základní údaje, které jsou doprovázeny vzpomínkami několika romských žáků, které se podařilo dohledat, Milanem Dědičem dnes už jedenadevadesátiletým a jeho ženou rovněž učitelkou na této škole.

Dokument se tedy snaží zobrazit všechny tři pohledy – Milana Dědiče, romských žáků i jejich rodičů. Neodsuzuje ani nepředkládá diváku hotový názor. Ten si musí najít každý sám a je to dost obtížné, protože snímek je velmi emotivní a vyvolává mnoho dalších otázek, ani ne tak k němu samotnému jako k celkové integraci Romů v Československu. Na Zatajených dopisech je rovněž krásné, že ukazují nejen minulost jedné dávno zavřené školy, ale v podstatě i budoucnost. Jsou totiž zároveň malou sondou do osudů bývalých žáků, jejich dětí, vnuků a pravnuků.

Dokument je dle mého názoru jeden z velkých kandidátů na Českého lva. Můžete jej vidět dnes ve 21:30 v pražském kině Atlas v rámci festivalu Jeden svět a poté i v dalších městech. Příští měsíc by pak měl být odvysílán na ČT 2. Rozhodně doporučuji ke zhlédnutí, alespoň jako úvod do problematiky dosídlení slovenských Romů v českém pohraničí, která je aktuální dodnes.