Dnes je popeleční středa, jíž končí masopust a začíná půst. Masopust byl zvyk velmi populární a býval slaven ve městech i na vesnicích, králi i poddanými. Král Albrecht Habsburský si při masopustních oslavách dokonce zlomil nohu.
Fašankem je na Slovácku označován masopust nebo také jen jeho poslední dva dny. Určit původ slova fašank není příliš obtížné. Pochází z německého vaschanc, dnes Fasching, čili německy masopust. Vykládá se jako „Ausschank des Fastentrunks“, což doslovně znamená „výčep s postním pitím“. To je verze poměrně uvěřitelná. Někoho možná napadne, proč mají zrovna Moravané pro výčep německý výraz, ale musíme si uvědomit, že naše nářečí bylo ovlivněno vídeňským dialektem, o čemž svědčí několik pozůstatků dodnes. Nutno také vědět, že všechna moravská města včetně Uherského Hradiště měla silnou německou menšinu, která navíc ve městech vládla minimálně do poloviny 19. století, ve většině moravských měst však až do jeho konce.
Daleko složitější je vysvětlit český výraz masopust, neboť existují dvě teorie, které jdou přímo proti sobě. Většinu lidí napadne při slově masopust význam „půst od masa“ zvláště, když po masopustu půst opravdu následuje. Tento význam také převládá v dalších slovanských jazycích, východních i jižních. Druhá a asi i pravděpodobnější teorie ovšem říká, že masopust pochází ze slovního spojení maso pusť, čili že maso je dopuštěno/dovoleno, popřípadě že se na konci tohoto období musí maso opustit. Což by odpovídalo doslovnému překladu italského carne vale, neboli maso odlož, z čehož vznikl onen známý karneval.
Někdy se užívá také výraz šibřinky. Poprvé jej použil až zakladatel Sokola Jindřich Fügner v únoru 1865 pro maškarní zábavu. Bylo to na radu jeho přítele Miroslava Tyrše. Ten si tohoto v té době neužívaného slova všiml v Jungmannově slovníku. Tam se psalo, že šibřinky jsou frašky, šašky a žerty, a že toto slovo lze najít i v Komenského Labyrintu světa. Tam však jsou šibřinky ve významu podvod či šizení, což Tyrš nevěděl a asi ani neznal jeho původní význam v němčině – Schabernack je škodolibý žert nebo posměšný kousek.
Existuje také spousta dalších pojmenování – ostatky, voračky, voráčí nebo končiny, ale všechny jsou spojeny s jinými končinami naší země, což dokazuje popularitu a rozšířenost tohoto zvyku. Ostatně jako nehmotné kulturní dědictví je na seznamu UNESCO zapsán masopust nikoliv z Moravy, ale z českého Hlinecka a král Albrecht si tenkrát v 15. století zlomil nohu ve slezské Vratislavi.
