V neděli jsem zhlédl představení Dlouhý, Široký a Krátkozraký. V roli Bystrozrakého nehrál Zdeněk Svěrák, ale jeho alternace Miroslav Táborský. Zpočátku jsem byl zklamán, protože Zdeněk Svěrák v této roli podává skvělý výkon a Bystrozraký mu velmi sedí. Vedle Vavrocha a pomocného učitele Poustky zároveň patří k jeho nejvýraznějším rolím a zarytí cimrmanologové si v nich prakticky ani nedovedou nikoho jiného představit.
Mé pocity se rozdělily na dvě poloviny, jak je u této hry typické. V první jsem byl zklamán, že nehraje Svěrák, ale Táborský. Ve druhé jsem byl také zklamán, že nehraje Svěrák, ale tak nějak jsem se s danou situací smířil. Nutno říct, že Miroslav Táborský dělal, co mohl a těžko by se našla vhodnější alternativa. Celé představení nekazil, ale ani ho nikam neposouval. Spíš ho tak nějak držel v průměru, aby se mohlo dohrát. Bylo na něm strašně vidět, že přehrává, což samozřejmě dělá Zdeněk Svěrák také a s přibývajícím věkem ještě přidává, ale když to dělá autor hry, tak to má jisté kouzlo. Když to dělá herec, je to jenom přehrávání. A tak jsem toho nedělního večera pochopil, proč se mi nikdy nelíbily Cimrmanovy hry od amatérů a v čem je kouzlo autorských her – jsou psány na míru autorovi a bez něj ztrácí velkou část svého půvabu. Protože bez autora je to jen text, sice vtipný, ale dost často průměrný, zvlášť když je špatně zahrán. Cimrmani čili Smoljak a Svěrák samozřejmě nejsou jediná autorská dvojice. Podobný problém trápil už Voskovce, když v jednom dopise psal Werichovi odpověď na to, že divadlo v Berlíně chce hrát jejich hry: „Já jsem na hraní našich her bez nás či bez jednoho z nás skeptický. Jsou dobré jen relativně, ne jako díla hotová.“ A dodává: „Asi to zvorají.“ Ostatně můžeme si všimnout, že hry V+W se dnes prakticky nehrají a asi to není jen proto, že velká část z nich reagovala na tehdejší poměry.
Ovšem ještě ke srovnání jiných herců a Cimrmanů. V souboru Járy Cimrmana je velmi důležitá nejen osoba autora, ale celý soubor, ve kterém je navozeno zvláštní napětí mezi členy, na něž si jejich fanoušci za ty roky zvykli. Toto napětí, stejně jako menší role jsou psány na míru hercům ŽDJC. Jedním z nich je bezesporu Miloň Čepelka, který opět podal výborný výkon. Ostatně dvojrole Jasoně a Drsoně patří k jeho nejlepším a rozhodně je fyzicky nejnáročnější. Ovšem v jeho věku ji zvládá úctyhodně dobře. Jeho další skvělé postavy jsou Mamka v Aktu, obě důstojnické role – šikovatel Vogeltanz v Záskoku a poručík Pihrt v Lijavci nebo hrabě Zeppelin v Hospodě Na mýtince. Všechny bezesporu psané pro něj.
Kromě alternace Bystrozrakého se na jevišti objevila prakticky nejlepší možná sestava, která podala výborný výkon. Král Hraběta, Děd Vševěd Weigel a Zlatovláska Petr Reidinger. Diváci, kteří znají televizní verzi, jsou spíše zvyklí na Petra Bruknera, ale tyto dvě alternativy jsou zcela srovnatelné.
Doporučuju jít na Cimrmany dokud ještě mají svůj půvab. Ne všechny věci se dají alternovat. Jsem přesvědčen o tom, že za několik let budou lidé vzpomínat, že je viděli naživo, a i když se Cimrmanovy hry asi ještě pořád budou hrát, už to nebudou Cimrmani.
