Cesta ven rozhodně není nejlepší film

Velmi mě překvapilo rozhodnutí kritiků, údajně filmových odborníků, kteří jako nejlepší film loňského roku vybrali Cestu ven. Film je totiž bezpochyby jedním z nejhorších, které byly loni natočeny, a to přesně v kategoriích, které také vyhrál, a sice ve scénáři a režii.

Více mě překvapil scénář. Petr Václav snímek pojal, jako by to byl poslední film, který má o Romech vzniknout a snažil se do něj dostat všechny možné situace, které se mohou průměrným nebo možná lehce nadprůměrným Romům stát. Jednotlivé scény na sebe příliš nenavazují, střih je vůbec největší slabina celého filmu. Naopak celková snaha vtěsnat do už tak dlouhého snímku co nejvíc situací nutně vedla ke zkratkovitosti a k přílišnému, velmi špatnému sestříhání. Kdyby to byl snímek o bezdomovci, který se snaží odrazit ode dna, tak by se nad ním nikdo nepozastavil, ale jakmile je o Židech nebo Romech dostává body navíc. A to nejsem rasista, naopak jsem zastánce rovných příležitostí pro všechny. To, že na film lidé nepřišli do kin neznamená, že Češi nechodí na filmy s romskou tematikou, ale že je opravdu špatný a v podstatě nezanechá žádný dojem. Ostatně filmy se točí především pro diváky, takže to asi není náhoda.

Rozhodnutí, že Cesta ven dostala ocenění za nejlepší scénář je vyloženě chybné. Je to rádoby drama s rádoby zápletkou. Další adept – Fair play je film s daleko ucelenějším příběhem. Jednoznačně nejlepší scénář však má Pojedeme k moři. Jiří Mádl si ale u filmových odborníků asi příliš nepomohl prohlášením, které se sice týkalo konkurenční ceny Český lev, ovšem i tak: „Je známo, že hlasují v drtivé většině akademici, kteří neviděli všechny filmy v kině a dokonce povětšinou i ti, kteří neviděli všechny filmy vůbec. Akademie ty filmy nově streamuje. Nemůžou přece ale hodnotit zvuk na počítači, kde to zní jako ze sudu, herecké výkony, hudbu, kameru, masky… Pořád ještě to mají být filmové ceny, pokud se nepletu. Měli by tedy všechny kousky vidět v kině nebo nehlasovat. Zcela slepě kopírujeme americký model, kde vznikne několik tisíc filmů, z nichž několik set může reálně aspirovat na některou kategorii. Ale v zemi, kde vzniká v průměru 25-30 filmů ročně (byť letos mnohem víc) by měl fungovat festivalový model.“ Což je tvrzení, se kterým se ztotožňuji.

Já osobně jsem viděl všechny filmy v kině a Pojedeme k moři je pro mě číslo jedna, ačkoliv jsem chvíli váhal nad Fair play, ale Mádlův film ve mně zanechal daleko výraznější stopu. U filmových kritiků na něj zbyla alespoň cena pro Objev roku a jsem si jist, že to není Mádlovo poslední ocenění. Cesta ven by mohla dostat cenu za hraný dokument, ovšem nikoli za hraný film. Jedině snad v kategorii Nejlepší herečka mohu souhlasit, ale to hlavně proto, že zde letos nebyla příliš velká konkurence. Také očekávám, že Cesta ven obdrží Českého lva za nejlepší kostýmy.

Přiznávám, že nemám příliš rád sociální dramata, na druhou stranu kdo ano? I tak by ale film neměl být hodnocen jen podle toho, že je sociální drama, ale že je dobrý bez ohledu na žánr a bez ohledu na to, které skupiny obyvatel se týká. Dle mého názoru v této zemi loni vznikly i mnohem lepší snímky než je Cesta ven.