Moje bývalka se v 90´s pokoušela živit programem pro děti s nadváhou. Základnou se jí staly nebytové prostory v přízemí domu poblíž Anděla. V domě žila mimo jiné paní Z., přibližně padesátiletá invalidní důchodkyně a jedna slušná a tichá cikánská rodina. Dcera z té cikánské rodiny začala chodit do 1. třídy (dlužno zdůraznit, že bez absencí), ale od začátku domů nosila nelichotivé hodnocení. Paní Z., disponující trpělivostí a spoustou volného času, se nabídla malou žákyni doučovat. Trvalo to skoro celý první ročník, než pí Z. rezignovala se slovy "Tam to prostě není" (míněno schopnost zapamatovat si učivo 1. třídy). Čili to vidím tak, že někomu by možná pomohlo učení odpoledne s rodiči nebo v doučovacích kroužcích, ale nemalé procento spadá do kategorie "Tam to prostě není".

(Ale bude ještě hůř, až budeme integrovat Somálce a Eritrejce.)

Když ono se "to" ani nějak pořádně nejmenuje, což je základní lidský atribut, jak to potom může zapadnout do společnosti, když se to samo apriori z ní vyděluje? (Podotýkám, že je mi úplně fuk, jakou "to" má barvu).

Omlouvám se, mělo to být plus.

karma