MŠMT léta tvrdí, že víc peněz pro učitele, asistenty či na pomůcky pro žáky vyžadující zvláštní péči prostě není. Pokud už by se peníze nějakým zázrakem našly, řekněme 2-3 miliardy, ministerstvo ví, co s nimi - projíme je.
Zopakujme si: Od školního roku 2016/2017 se budou všechny děti vzdělávat v hlavním vzdělávacím proudu dle stejných osnov. I děti, které dosud chodily třeba do základních škol praktických s redukovaným učivem, se budou vzdělávat podle stejného programu jako jejich vrstevníci z běžných škol. I ty děti, které potřebují speciální vedení, pomůcky, péči. Mnoho z nich ostatně chodí do běžných základních škol i dnes. Školy ale nemají pomůcky pro tyto děti, učitelé nemají potřebné vzdělání pro práci s dětmi vyžadujícími zvláštní péči a především – školy nemají peníze na pedagogické asistenty.
Anebo jinak: Učitelé v ČR mají nejnižší platy ze všech vysokoškolsky vzdělaných pracujících. Ve věkové kategorii 30 – 50 let bere 90% vysokoškolsky vzdělaných lidí zřetelně více, než učitelé. V Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR , tedy tzv. Bílé knize českého školství z roku 2001, která stále platí, se uvádí, že platy učitelů by měly v roce 2005, resp. 2010 dosahovat cca 130% průměrné mzdy v ČR. Učitelé na ZŠ brali loni průměrně 27 631 Kč, na SŠ 28 803 Kč. Průměrná mzda v ČR byla 25 686 Kč. V roce 2014 tedy brali učitelé na základních školách 108% průměrné mzdy s lakonickým odůvodněním, že na vyšší platy prostě nejsou peníze.
Chtěla bych znát odpovědi na tyto otázky: Kam směřuje české školství? Jak Češi definují kvalitní vzdělání? Jakým směrem se budeme jako národ ubírat v oblasti vzdělávání? Jaké obory budeme preferovat, jak budeme prohlubovat mezinárodní spolupráci, jak zajistíme kvalitní výuku jazyků? Jaký zvolíme systém odměňování učitelů, jak budeme motivovat maturanty ke studiu pedagogických škol? Jak vylepšíme špatnou pověst pedagogických fakult, budeme měnit kurikula, zařadíme více hodin praxe, pozveme sem zahraniční lektory, budou mít studenti povinnost absolvovat část studia v zahraničí? Jakou podporu poskytneme začínajícím učitelům? Jak se postaráme o psychohygienu přetížených učitelů, jak o jejich bezpečnost při střetu s agresivními rodiči? Jak snížíme počty žáků ve třídách, z čeho zaplatíme nezbytné pedagogické asistenty v době zrušení základních škol praktických? Budeme pokračovat v demontáži speciálního školství rušením dalších škol? Anebo naopak prosadíme nutnost vzdělávat mentálně zanedbané děti zvlášť? Jakou podporu poskytneme nadprůměrně nadaným dětem a jakou průměrně nadaným? Jak pomůžeme dětem, které ve škole nestíhají? Budeme dále diskutovat o regulaci počtu osmiletých gymnázií? Zavedeme s jednotnými přijímačkami na střední školy také nový systém přijímaček – např. možnost dát si větší počet přihlášek, absolvovat testy několikrát v průběhu měsíců s tím, že se počítá nejlepší výsledek, podobně jako u přijímaček na VŠ? Kam směřuje učňovské školství a kam bychom chtěli, aby směřovalo? Jak zajistíme propojení škol a praxe? Jak dostaneme především do základního školství více mužů? Jak sem přilákáme zahraniční lektory na výuku jazyků? Jak prohloubíme přeshraniční spolupráci? Jak zvýšíme konkurenceschopnost absolventů našich škol? Jaký systém nabídne ČR světu jako jedinečný a hodný následování?
Předpokládám, že ministryně školství zná odpovědi na tyto otázky, anebo na jejich hledání usilovně pracuje. Věřím tomu, že má ohromující vizi, je si naprosto jistá, co by bylo pro školství nejlepší a všechny nás o tom přesvědčí, nadchne, strhne nás na svou stranu a celému národu bude jasné, co a proč se teď bude s naším školstvím dít. Úspěch či neúspěch bude snadno měřitelný – dostaneme se v určeném čase na určené místo, anebo nedostaneme.
Zatím ministryně Valachová navrhuje zasáhnout do chodu stovek tisíc českých domácností uzákoněním povinného posledního roku školky, resp. povinné školní docházky od 5 let věku dítěte s možností plnit ji v mateřské škole či v přípravných třídách ve škole. A zároveň už hovoří o tom, že vzdělávání dětí má začít ještě v ranějším věku. Expertka z Člověka v tísni si myslí to samé a dokonce propaguje myšlenku prodloužit povinnou školní docházku také směrem nahoru, řekněme o 2 roky tak, aby mohly všechny děti jít studovat na střední školu. Myšlenka už tu je, vypuštěna do éteru si žije vlastním životem, tu ji někdo zmíní, to ji někdo podpoří a zanedlouho se bude opět měnit zákon a děti pomašírují do předškolních zařízení povinně ve 4 letech a střední školy budou praskat ve švech.
A další podobně ohromující a systémová změna se má podle paní ministryně týkat školních obědů – ráda by, aby byly zdarma v posledním roce školky a pro školáky od přípravných tříd do 3. ročníku. Už teď je školní oběd dotovaný a děti za kvalitní tříchodové jídlo včetně pití platí průměrně okolo 27,- Kč. Vím, že pro některé rodiče je i takováto částka zátěží – ale to jde přeci řešit individuálně, nikoliv plošným vydáváním obědů zdarma. Co je pro náš národ prioritou? Dostat najíst?
Obávám se, že nás paní ministryně vede úplně špatným směrem a vzkazuje: čert vem kvalitu vzdělání, hlavně že máme plná břicha.
Pro zajímavost: v ČR je takřka 100% školní docházka (osvobozeny jsou od ní například děti s takovou mírou postižení, která jim znemožňuje se učit). V populačních ročnících, kterých se má týkat zavedení obědů zdarma, je průměrně 100 000 dětí, celkem se tedy jedná o cca 400 000 dětí. Ve školním roce se každému dítěti vydá cca 200 obědů. Je-li cena jednoho oběda průměrně 27 Kč (a to cena již dotovaná!), zavedení obědů zdarma nás bude ročně stát navíc 2,16 miliardy Kč.
Tyto dvě miliardy ročně projíme.
V době, kdy povinnou angličtinu na školách běžně učí nekvalifikovaní učitelé, protože jiní prostě nejsou, resp. nejsou ochotní pracovat za nabízené peníze. V době, kdy na 1 učitelku v první třídě připadá 30 dětí. V době, kdy školy nemají peníze na pedagogické asistenty a děti vyžadující zvláštní péči jsou běžně zařazovány do přeplněných tříd s jednou učitelkou, která není kvalifikovanou speciální pedagožkou. V době, kdy rodiče běžně platí každý školní rok několik set korun např. na učebnice angličtiny a další „pracovní sešity“. V době, kdy naše školství sužují problémy daleko závažnější povahy... rozhodneme se děti především nakrmit? A nekrmíme jen děti potřebné, v souladu s principem spravedlnosti dáme zdarma obědy i těm dětem, jejichž rodičům nečiní absolutně žádné potíže oběd zaplatit, anebo dítěti zajistit neméně kvalitní oběd jinak.
Ne, to ne. Tohle od ministerstva nečekám, tohle od něj nechci. Připadá mi, že paní ministryně musí být buď úplně bezradná a neví, co by asi tak zásadního měla řešit, anebo doufá, že si tímto příspěvkem její strana koupí řadu voličů. Ať tak nebo tak, českému školství nepomůže, ale uškodí.
