Milí někteří Romové, novináři a pracovníci v pomáhajících profesích

V textech a proslovech týkajících se českého vzdělávacího systému se pravidelně opakuje několik nepřesností a omylů. Jejich umné použití sice útočí na city, při věcném pojmenování se však ztrácí punc senzace a důvod k pobouření.

Asi to víte, ale radši to zopakuju, abychom měli hned v úvodu vymezené mantinely: U nás v ČR je celý vzdělávací systém prostupný, žádné řešení není definitivní, žádné nezavírá dveře do jiného stupně. Byť třeba možnost přestoupit z praktické základní školy do školy běžné je poněkud hypotetická, pořád zůstává pro všechny otevřená i po ukončení devítileté povinné školní docházky. Doplnit si učivo základní školy po absolvování praktické je možné, dostupné a vítané. Mnoho učilišť, i prestižních oborů, bez problémů přijme též uchazeče s ukončenou základní školou praktickou. Po absolvování jakékoliv základní školy je možné přihlásit se na jakoukoliv školu střední. Splní-li uchazeč kritéria přijímacího řízení, je na vybranou školu přijat bez ohledu na to, jakou kde absolvoval základní školu, dokonce s jen zanedbatelným ohledem na to, jakých dosahoval výsledků. Z jedné střední školy je možné přejít na jinou střední školu. Po absolvování odborného učiliště je možné jít na střední školu, poté i na vysokou. Dokonce po absolvování vysoké školy je možné studovat učiliště.

Naléhavě žádám vás, novináře, abyste o tématu (inkluzivního) vzdělávání psali správně informováni, jasně a korektně.

Zároveň prosím vás, pracovníky v pomáhajících profesích, hodnoťte střízlivě schopnosti svých klientů a možnosti vzdělávacího systému, který má sloužit všem. Nevnucujte všem svoji pravdu, že totiž jediným správným způsobem vzdělávání je vzdělávání inkluzivní, kde jsou všichni pohromadě. Není. Každý má jiné hodnoty, jiné požadavky na školu, potažmo vzdělání, jinou míru odolnosti, jiný způsob interakce s okolím, jiné rodinné zázemí, jiné fyzické, duševní a rozumové předpoklady. Každý chce něco jiného. Domnívám se, že úkolem státu je umožnit v rámci pravidel každému vzdělávat se tak, aby to bylo k jeho prospěchu. Považuji za veliký omyl aktivity směřující ke zrušení fungujících praktických škol, stejně jako naléhání na rodiče, aby rozhodně nezapisovali své děti do těchto škol. Každému, co jeho jest. Komu je dobře ve výběrové škole, ať se v ní vzdělává. Komu je dobře ve školách alternativního typu, ať se tam vzdělává. Komu je dobře ve spádové škole, šup tam s ním. Komu je dobře v praktické ZŠ, byť nemá snížený intelekt a nechce jinam, ať tam zůstane. Jak a proč jej budeme nutit, vzdělávat se v běžné základní škole?

Jak byste se cítili vy, kdybyste byli nuceni pobývat 6 hodin denně mezi lidmi, kteří vám nevyhovují a nemohli jít mezi ty, s kterými by vám bylo dobře? Nebo v zaměstnání, kde nestíháte to, co ostatní? Představte si, že odvádíte mizernou práci, ale z nějakého důvodu nesmíte být propuštěni. Zaměstnavatel je shovívavý, vyčlení jednoho pracovníka speciálně jen na pomoc vám. Ten člověk je s vámi většinu pracovní doby, sleduje, co a jak děláte, tlumočí vám požadavky šéfa či kolegů, ukazuje, jak se vypořádat s přidělenými úkoly. Jenže požadavky se pořád zvyšují a vy stále nezvládáte, pořád fungujete ve dvojici. Na obědě nebo v kuřáckých pauzách se snažíte klábosit s kolegy a ukázat jim, že pěkně fotíte, ale v práci nejde o focení a vy nemáte čím přispět k pracovním tématům, protože nerozumíte, o čem si ostatní povídají. Nemůžete jiným nabídnout pomoc nebo se podílet na společném řešení nějakého problému, protože ho nechápete. Do týmu vás nikdo nechce, protože proč? A zítra zase. A pozítří. A za rok, za dva, za pět. Pořád. Jak se cítíte?

Pokud se zlobíte, Romové, že musíte vy nebo vaše děti chodit do ZŠ praktické, kde se učíte  zúžené učivo určené pro žáky s lehkým mentálním postižením, předpokládám, že tam bez obtíží zvládáte veškeré požadavky, dosahujete dobrých výsledků a směřujete svým úsilím stále dál a výš. Dokazujete každým svým krokem, že do ZŠ praktické nepatříte, v systému je chyba a je potřeba ji neprodleně napravit. Řekněte slovo a kompetentní lidé přezkoumají váš případ a pozvou vás do běžné školy.

Ještě jinak:

Dítě na prvním stupni (a především v první třídě), které navštěvuje běžnou základní školu, normálně:

• chodí pět dní v týdnu do školy,
• dělá domácí úkoly,
• připravuje se do školy (čte, píše, počítá, opakuje si učivo, učí se zpaměti básničky),
• nosí v aktovce učebnice, sešity a psací potřeby.

Pokud to jakékoliv dítě nedělá, je možné, že se to nijak neprojeví na jeho výkonu ve škole. Ale pokud ano, Česká republika je tak laskavá, že nezačne vybírat od rodičů pokuty za špatnou docházku do školy (jako třeba ve Spojeném království), nepřeřadí dítě proti vůli rodičů do jiného typu školy, odkud už není šance se dostat na maturitní obor (jako třeba v Německu), nezačne dítě separovat v průběhu vyučování a nutit ho docházet na individuální konzultace (jako třeba ve Finsku). Ne, v České republice může dítě chodit-nechodit do školy dál a tvářit se, že se nic neděje. Anebo existují adekvátně vybavené a řízené školy, s vysoce kvalifikovanými a motivovanými učiteli, kteří učí malé skupiny žáků podle propracovaného vzdělávacího programu. Školy základní praktické, dříve zvláštní. Děti mají možnost tam v klidu, bezpečí a beze spěchu úspěšně absorbovat to, co jim v běžné škole unikalo. A pokud se srovnají a všechno jim jde od ruky, mohou se zase vrátit do běžné ZŠ. S tím, že přijmou běžná fakta:

• ve třídě je cca 28 – 30 žáků, ani pomyšlení na individuální přístup,
• každý stíhá ve škole, co je schopen, nebo si to doplňuje doma. Anebo nedoplňuje.

Nenaříkejte, že absolvováním základní školy praktické je váš život nenávratně zničen. Poškodit životní vyhlídky může jen lhostejnost a rezignace. A i když to pořád ještě někteří z vás nechtějí slyšet, přechod do praktické základní školy je jen, pouze a výhradně vaše volba.

Nenaříkejte, že vás nikdo nemá rád, ale ukažte, že je fajn s vámi být, protože jste parťáci a platní členové třídy. Anebo nechte být. Je to volba vaše a vašich rodičů, nikdo vás nikdy násilím do praktické ZŠ neodtáhne. To vám slibujeme. Přestaňte se už prosím soudit, durdit, vztekat, frflat, fňukat a klást si podmínky, ale začněte chodit pravidelně do školy a učit se.

Kdybyste nevěděli, kudy dál, tady jsou jména některých organizací, které vám zdarma pomůžou:

Člověk v tísni, o.p.s, IQ Roma servis, Dům národnostních menšin, Muzeum romské kultury, Slovo 21, o.s., Barevný svět dětí, Hestia, o.s., Charita, Lata, o.s., Nová škola, o.p.s., R-mosty, o.s., Romodrom, o.s., Sdružení S.T.O.P., Tady a teď, o.p.s., Rodina v centru, o.s., Vzájemné soužití o.s. A další.

Držím nám všem palce!