Opět vynikajícím způsobem zpracovaný článek.

Každý rok na území Izraele dopadne několik tisíc raket a minometných granátů vypálených buď z Gazy nebo také ze Sinaje. A po celou dobu, kdy Izrael těmto útokům čelí, svět mlčí. Svět je "pobouřen" teprve v okamžiku, kdy počet vypálených střel stoupne natolik, že se s tím Izrael rozhodne něco dělat. A pobouření "ochránci lidských práv" právě od této chvíle začnou počítat svou statisku střel a mrtvých. Zatímco v Gaze bylo možné v roce 2006 zaznamenat školní budovu napěchovanou několika stovkami raket, Izrael oproti tomu opevnil i autobusové zastávky, aby kdokoli, kdo se právě nachází na ulici, měl okamžitou možnost se schovat. Tomu říkám rozdílný přístup k životu. V Gaze říkají, že uctívají Boha, ale když chtějí něco obětovat, tak neobětují svůj čas nebo výsledky své práce, ale obětují životy. Takže slouží smrti, právě jí obětují a ji uctívají.

"Izrael má právo na sebeobranu jen tehdy, až skončí s okupací".

A proč Izrael s tou okupací neskončí?

Jak to myslíte? Také o nás se říkalo že "okupujeme" Sudety.Nedá se vyloučit opakování.Co budete říkat potom?