O povaze islámu

V pořadu Ta naše povaha česká na ČT 2, dne 19. května 2011, věnovanému problematice staveb mešit v ČR, zazněly různé názory. Je velice smutné, že sekulární úředník měl ke stavbě mešity v Hradci Králové postoj negativní, církevní zaměstnanci nebyli proti. Zaujal mě zejména výrok katolického kněze Zbygniewa Czendlika, který tvrdil, že „islám není démonické náboženství.“

Poněvadž si myslím opak, pokusím se ukázat proč. Pochopitelně vycházím ze svého křesťanského postoje. Za každým náboženstvím je základní učení. Je logické, že všechna náboženství nemohou být pravdivá, protože jinak by stačilo náboženství jedno. Stejně tak se to týká i náboženských učení. Není-li islám původu démonického, pak by měl být pravdivý. Měl by být, ale není.

Náboženství je buď vymyšlené, nebo zjevené. To první je výsledkem lidského myšlení, je ukázkou lidské bezmocnosti, když se mělo popsat něco, co nelze spatřit ve výkladní skříni. Výsledkem bylo několik set bůžků či model. Ve své zkaženosti se lidé dokonce domnívali, že zabíjením nemluvňátek si mohou některého vymyšleného bůžka naklonit. Do toho chaosu poslal Bůh izraelské praotce, přímé pokračovatelé předpotopního světa, kteří jako jediní měli informace o pravém Bohu Stvořiteli, předávané z generace na generaci.

Vymyšlená náboženství a izraelské uctívání pravého Boha existovaly vedle sebe paralelně 1000 let. Ale učení Bible bylo nekompromisní: „pohané obětují démonům!“ (III. Kniha Mojžíšova 17,7; Žalm 106,37) Po tisíciletém izraelském uctívání pravého Boha byli přizváni všichni pohané a začala doba křesťanství. Koncem 6. století vystoupil na Arabském poloostrově Mohamed s učením, že židovství i křesťanství jsou náboženství falešná a pravdu o náboženství pravdivém mu zjevil neznámý „duch“.

Opakovaná noční setkání s tímto „duchem“ ho dokonce přivedla na myšlenku o sebevraždě. Později toho „ducha“ pojmenoval biblickým jménem Gabriel. Že to byl duch nečistý, vyplývá z poselství, které Mohamedovi diktoval. Kdyby to byl duch Boha izraelského, muselo by se sdělené poselství shodovat s biblickým učením. Ve skutečnosti tento „duch“ zaútočil na poselství Bible. Pro ilustraci uvedu několik příkladů.

Poslední biblický prorok Malachiáš ujistil židovský národ v těžké době, že Bůh Izraele se nemění.
Mal.3,6: „Já Hospodin jsem se nezměnil…“
Jer.31,3: „Miloval jsem tě odvěkou láskou…“
Mal.1,2: „Miluji vás…“
Iz.45,17: „Izrael je spasen Hospodinem spásou věčnou“

Ale podle koránu Alláh proti židům a křesťanům bojuje – 9:30 a nakonec je proklel – 5:13, 2:88. Židé a křesťané prý budou podle koránu v „pekle“ – 98:7 a Alláh z nich učinil opice a vepře – 5:60, 2:65, 7:166.

Z počátku byl přitom Mohamedův postoj k Židům kladný. Muslimové měli být Židům vděčni – 34:13, Alláh učinil Židy dědici Písem a daroval jim zemi západně i východně od Jordánu – 7:137. Když pak Židé odmítli stát se muslimy, kladný vztah se změnil v nenávist.

Podle Bible má Abrahamův zaslíbený syn Izák nezastupitelné místo v dějinách spásy lidu Izraele Sám Bůh se několikrát označoval, za Boha Abrahama, Izáka a Jákoba. Islám svévolně nahradil Izáka Izmaelem, praotcem Arabů, o kterém muslimové věří, že právě jeho měl Abrahám obětovat. Izmael byl prý prorokem – 19:54, ačkoli Bible se o tom nezmiňuje.

Podle učení Bible mají žít věřící se všemi lidmi v pokoji a pokoj vyhledávat – Žalm 34,15, Mat.5,9. Ale podle koránu mají muslimové bojovat proti nemuslimům, které mají nejblíže a mají být k nim tvrdí – 9:123. Boží lid je v Bibli vyučován k laskavému chování k nepřátelům. Alláh lásku k nepřátelům zakazuje: „Kdo jim projeví lásku, třeba i tajně, ten zbloudil“ 60:1.

Podle Nového zákona je Mariin syn Ježíš Nazaretský zaslíbeným Mesiášem. Takové vyznání je ovšem podle koránu znamením nevěřících – 5:17, 5:72 a křesťané jsou podle koránu lháři – 37:152. Jestliže se křesťan stává svou vírou „nepřítelem Alláha“ – 2:89, jestliže evangelium Kristovo Alláha uráží, pak zbývá se ptát: „Kdo je Alláh?“ V žádném případě to není Bůh, zjevený na stránkách Bible! Proto se domnívám, že se katolický kněz Zbigniew Czendlik mýlí.