Bylo by to zajímavé čtení, pokud by v mezinárodním právu neplatila základní poučka, že v právu je ten, kdo disponuje větší silou.

Ale tu sílu smíte použít jen tehdy, pokud konáte v rámci smluvně dohodnutého práva. Nebo se domníváte, že vás síla oprávňuje k tomu mučit válečné zajatce?

Není nepřítelem ten, kdo upozorní druhého, že má snítku v oku. A ta snítka v tomto případě je výstavba těch židovských osad probíhá na - jak sám Izrael uvádí - na sporných územích, o nichž lze říci, že jedna okupace, či anexe vystřídala druhou, protože byla získána v rozporu s principem nepřípustnosti získání území ve válce. Kdyby alespoň proběhlo předtím v Judei a Samaří nějaké referendum, alespoň takové jako na Krymu.

Balfourova deklarace se svým termínem národní domovina, pro nějž není žádná opora v mezinárodním právu, zde nemůže být oporou pro výstavbu židovských osad na sporných územích, protože jsou zkrátka sporná. Nevíme, kdo je hostinský. A až do ukončení sporu je každá ze stran povinna zdržet se čehokoliv, co by mohlo předjímat výsledek. Navíc Balfourova deklarace dělala účet bez hostinského. Co kdyby tehdy Turecko vyhrálo válku?

Navíc zde ze strany Izraele neustále narážíme na překážku - podle mě zcela zbytečnou - , že odmítá uznat Stát Palestinu. Až si spolu oba státy vymění velvyslance, tak můžeme mluvit o tom, že může se jednat o nějaký řešitelný spor, který je možné řešit s někým řešit.

A co se týče rezoluce č. 242/1967, kterou výslovně uznal samotný Izrael, tak ta jasně stanoví, že jakékoliv posuny v hranicích musejí být výsledkem dohody. A z toho vyplývá vše ostatní. Mimo jiné i to, že Samaří a Judeu je možné označit za okupovaná území se vším všudy, které pak okupant má vůči obyvatelstvu na něm. I z pouhé existence Dohod z Osla a odvolávání na ně vyplývá totéž, jinak by nebylo o čem jednat, že ano.

Izrael odmítá uznat to, co defakto neexistuje ? Stát Palestina tu mohl být už 70 let, stačilo jen chtít.