Kdo je větší provokatér, katolická Angola nebo islámský svět?

Na ropu bohatá jihoafrická země Angola je převážně zemí katolickou s 20% protestantskou menšinou. Podle angolských zákonů může být nějaká náboženská komunita státem uznána, pakliže dosáhne počet jejich členů čísla 100 000 a má legální status alespoň ve 12 z celkových 18 provincií. Teprve potom může stavět školy a náboženská zařízení.

Protože tyto požadavky zákona muslimové v zemi nesplňují, je islám označován za „sektu“, což se rovná „zákazu“ činnosti. Podle prezidenta José Eduarda dos Santose je to „konec islámského vlivu v zemi.“

Ministryně kultury Rosa Cruz e Silva uvedla, že proces legalizace islámu nebyl schválen ministerstvem spravedlnosti a mešity byly proto zavřeny. „Islámské zvyky jsou v rozporu s angolskou kulturou“, uvedla ministryně. Mešity, postaveny bez povolení, byly zbořeny. 78 mešit muselo z rozhodnutí státních orgánů ukončit svou činnost. Zákaz provozu mešity v hlavním městě Luanda byl po protestech ve světě odvolán.

Vláda argumentovala, že „výstavba mešit znamenala invazi do angolské kultury a ohrožovala křesťanské hodnoty“. Většinou dostali muslimové 72 hodin na odstranění nelegální stavby. Když to nestihli, stavbu odstranily státní orgány. Protestující muslimové byli následující den deportováni ze země.  Po objevení ropy se do Angoly snažily dostat početné komunity z celého světa.

Na dění v Angole reagoval v Egyptě velký muftí Shawqi Allam, nejvyšší islámská autorita v zemi: „Nařízení angolské vlády je provokací nejen pro angolské muslimy, ale rovněž pro 1,5 miliardy muslimů po celém světě.“  Jiný výrok Shawqiho Allama: „Neopustíme palestinské Araby, kteří čelí brutální izraelské agresi.“

Téměř ve všech islámských zemích neexistuje pro křesťany náboženská svoboda. V Saúdské Arábii je zakázáno dovážet Bibli. Do většiny arabských i islámských zemí nesmí vstoupit žádný Žid. Není to ještě větší provokace, anebo dokonce rasismus?