Kriminálníci si zejména od roku 1989 v naší zemi zvykli na to, že mají více práv, nežli poškození - tedy oběti jejich trestné činnosti. S tím musí být konec.
Vykradené byty, domy, chaty, chalupy, auta ...
K tomu kriminalita typu "dej mi prachy, nebo dostaneš kudlu do břicha" ...
Prostě krádeže a loupeže všeho druhu ... Dnes a denně ...
Pokud už se náhodou podaří pachatele vypátrat, tak opakovaně slýcháme, že jde o mnohonásobně trestaného recidivistu.
Takže zjevně převýchova v nápravných zařízeních nefunguje.
Tito pachatelé sužují život stále a stále dokola řadě lidí a jejich rodinám. Mnohdy dochází u jejich obětí i k újmě na zdraví či dokonce na životě.
Určitě nikdo z nás nechce čekat, až nějaký kriminálník ublíží nám, či naší rodině.
Nejsme sice v Americe, ale naprosto souhlasím s názorem, že pokud se někdo vloupá do domu (bytu ...), může být majitelem v případě přistižení i zabit.
Oprávněný strach z možného ohrožení života svého i bližních ze strany pachatele je dostatečným důvodem. Přímo hrozící nebezpečí od nevyzpytatelného pachatele jasně přiznává oběti trestné činnosti jednat v souladu s ustanovením trestního zákona "Nutná obrana".
Pozor, nemluvím o prosté krádeži, ale o krádeži vloupáním.
A nepochybně i v případech loupežného přepadení - už jen pohrůžka "dej mi prachy nebo ..." musí pachatel vědět, že může být svojí obětí zabit.
Pachatel se prostě musí bát možných následků nejen od bezzubého státního postihu, ale i přímo od obětí jejich trestné činnosti.
Myslím, že je to adekvátní postoj v rámci doby, ve které žijeme.
PS: Tento článek není návodem, ale prezentací názoru podloženého praxí !
