Požadavek Romů na odškodnění za roky 1938 - 1945

Na území Čech a Moravy žilo po II. světové válce 800 Romů. Dnes jich je v České republice cca 500 tisíc. Co jsme jim udělali zlého, že po nás chtějí odškodnění ?

Rada vlády pro záležitosti romské menšiny iniciuje vznik analýzy, ze které by bylo patrno, jaký majetek byl Romům z území Čech a Moravy zabaven v rámci jejich holokaustu a nyní by měly být odškodněni za období let 1938 - 1945.

Členové rady poukazují na to, že zatím žádná vláda nepodnikla žádné kroky, které by požadovanou kompenzaci uskutečnily. Rada tvrdí, že :„Tato nečinnost může být ze strany romské menšiny vnímána jako důsledek neustávajícího předsudečného jednání majoritní společnosti vůči romské menšině."

Je zvláštní, že odškodnění nemá být požadováno po Německu, ale má být provedeno ze strany našeho státu a státního rozpočtu. 

Velice zajímavé v této souvislosti jsou oficiální statistiky :

Sčítání lidu z první poloviny 20. let 20. století uvádí, že v Československu žilo 56.300 romských obyvatel, z toho 579 v Čechách a 2139 na Moravě a ve Slezsku, ostatní žili na Slovensku.

Na stránkách Holocaust.cz se uvádí, že z českých zemí bylo do Osvětimi deportováno 5500 českých Romů, přičemž po válce se jich vrátilo 500. V Čechách a na Moravě zůstalo po druhé světové válce celkem 800 romských obyvatel. 

Dnešní odhady romské populace všemožnými oficiálními institucemi a organizacemi, vč. organizací romských, operují s číslem kolem 500.000 Romů v České republice.  

Ublížili jsme Romům v době okupace ? A máme tedy morální povinnost je odškodnit ? 

A jak moc zle se u nás Romům po 2. světové válce žilo, když jich dle oficiálních údajů po válce na území dnešní České republiky bylo 800 a dnes jsou jich statisíce ? 

Nemyslím si, že jsme Romům během okupace v letech 1938 -1945 ublížili a že bychom jim tedy měli platit jakékoliv odškodné. A stejně tak si nemyslím, že by v letech po roce 1945 do současnosti bylo vůči Romům postupováno nelidským způsobem. Aktuální velikost populace Romů v České republice dokládá naopak to, že náš stát jim vytváří takové životní podmínky, ve kterých se jim žije velmi dobře.