Vesmír je autista!

„Vesmír jako autista.“ Dovoluje nám pocítit přesně to, co vysíláme, a reaguje na naše emoce s nemilosrdnou přesností. Chceme-li tedy skutečnou změnu, je nutné si uvědomit a přiznat, jak to opravdu cítíme.

Už mnohokrát jste slyšeli, že podstata naší existence – to, o co v životě opravdu jde a také, že to, co jediné je „tady a teď“ a co nás spojuje s realitou jsou EMOCE. A vesmír (či jakkoli tomu svobodně říkáte Vy) reaguje přesně na pocity a na jejich skutečný význam! No a „problém“ může nastat v té situaci, když si uvědomíme, že si mnozí z nás (a také mnohdy) sami sobě cosi nalháváme. Následně jsme pak překvapeni, že se nám děje něco jiného, než říkáme nebo si myslíme! Opět = je totiž ve skutečnosti opravdu lhostejno, jaký máme názor či co si o čemkoli myslíme – vše se totiž dá okecat…pocit ale nikoli. Tedy ne ve smyslu znaménka +/- či opravdu (ne předstíraně) prožívaný neutrál, tedy nula. Jinak se můžeme dokonce i o definici jednotlivých pocitů pohádat, ale to si jen rozum hraje na posuzovatele pocitů…
No a proto ten trochu provokativní výrok v úvodu = určitě znáte ze svého okolí anebo alespoň z vyprávění buď lidi s Aspergerovým syndromem (ty extrémně nadané, které kupodivu také považujeme za „postižené“ 😀 přesněji řečeno „lidi s postižením“) anebo třeba „ajťáky“ – zkrátka ten typ lidí, kteří vykonají přesně doslova, co jim bylo řečeno – i když skutečný význam byl trochu zastřený a měl se tak nějak telepaticky dovodit či odvodit 🙂 A přesně tak reaguje Vesmír. Lhostejno jaká slova u toho používám, co si myslím, co se domnívám, co očekávám…svým způsobem s krutou a nemilosrdnou přesností odpovídá na naše pocity tak jak jsou!
Považuji tento článek určený už mírně pokročilým a tak se pokusím vše uvést už na mnohem reálnějším příkladu, než jen vše mírně shodit vtipným přirovnáním… Možná to bude zpočátku působit trochu překvapivě, ale použiji hledání nebo přesněji řečeno přitahování si ideálního partnera/partnerky.
Když se totiž autisty zeptáte, co by měla jeho vysněná partnerka mít, odpoví přesně v duchu textu otázky – tedy něco ve smyslu = dvě ruce, dvě nohy, jednu hlavu, jednu vaginu atd. A stejně tak, když si zadáte cíl/záměr/přání „jsem (lepší formulace, než „mám“) s ideálním partnerem“, Vesmír Vám překvapivě rychle do cesty postaví osobu. Ovšem pozor! Bude přesně odpovídat „textu Vašeho přání“, resp. emoci s jakou do toho jdete!
Ideální totiž znamená přesně odpovídající Vaší osobě, adekvátní, kompatibilní apod. Jenže, když nejste „vyčištění/odblokovaní/bez negací/programů“, zkrátka nemáte v sobě vyřešená traumata, pak přitáhnete protějšek ideálně přesně podle Vašeho nastavení! Tedy konkrétně – to, co Vás rozčilovalo u předchozího partnera, tak pokud jste si to nevyřešili, tak to bude mít nový partner také a dokonce možná ještě víc – to jak se Vám ta negace zjitřuje a tedy násobí…srozumitelné?
Ideální tedy neznamená, že Vás to nebude rozčilovat! A ještě jedna připomínka = Vesmír reaguje na pocity, ale znaménka +/- jim dodáváme my! Vesmír je autista, je to totiž onen „zákon lásky“, není tam fousatý děda na obláčku, který se snaží pochopit, jak jste to ve skutečnosti mysleli – tedy jak se cítíte, tak i žijete!
Dovolme si konečně (alespoň v soukromí a sami sobě) svoje emoce! Přiznejme si popravdě, jak to opravdu cítíme! Pak se totiž teprve dá s tím pracovat a tedy to i zpracovat/vyřešit. Jak jsme totiž jak pod hypnózou zvyklí nosit růžové brýle, přetírat rez, nalhávat si pořád cosi, tak už nám to ani nepřijde, že vlastně lžeme sami sobě, žijeme v sebeklamu!
Dovolte trochu ostřejší příklad = co si myslíte o svém šéfovi v práci? Možná Vám hned naskočí cosi jako, je s ním/ní trochu těžší vycházet, je trochu emotivnější… náročnější a blablabla = STOP, jak to cítíte opravdu? Je to debil, kretén, hovado, že? Zasedl si na Vás a dává Vám to sežrat, že?! A o to jde, když si to přiznáte, rázem zjistíte, že to není jeho problém, ale právě Váš a možná i v tom okamžiku Vám bude jasné, co s tím máte udělat, protože poslední opakování pro tuto chvíli = co vadí Vám, je Váš problém; co vadí druhému, je jeho problém 😉