Ten strom je hnusnej! A nebo taky ne.

Když řekneme „ten strom je hnusnej“, nepopisujeme strom, ale sebe. Svět totiž nehodnotíme objektivně – jen promítáme svůj vnitřní obraz. A ten strom? Ten tím zůstává úplně v klidu.

Představte si strom. Prostě obyčejný strom – roste, dýchá, stojí si tam, jak už to stromy dělají. A teď přijdu já a řeknu: „Ten strom je hnusnej.“ V tu chvíli se spustí lavina. Někdo se hned ozve: „Jak můžeš říct, že je hnusnej?! Je nádhernej!“ A začíná debata, která se tváří jako o stromu – ale není.
Když hodnotíme svět, neříkáme nic o světě, ale o sobě
Kdybych byl přesný, měl bych říct: „Mně se ten strom nelíbí.“ To by totiž byla pravda – subjektivní, ale pravda.
Protože tím říkám něco o sobě, ne o stromu. Otevírám tím prostor pro druhého, který může říct: „A mně se líbí.“
A oba máme pravdu.
A teď to hlavní:
Ten strom to celé vůbec nezajímá. Nestane se o nic hnusnějším ani hezčím. Neurazí se. Nepíše na Facebook, že jsem ho zhodnotil toxicky. Prostě jen stojí. Protože ví, kdo je.
To, co hodnotíme, se nás vlastně netýká
Tohle je přesně princip, který nám často chybí ve vztazích, v práci i v každodenních sporech. Když o vás někdo řekne, že jste arogantní, líný, nudný nebo „moc takový“, neříká tím vůbec nic o vás. Jen popisuje svůj vnitřní obraz o vás. Je to jeho strom. Jeho optika. Jeho zkušenost, jeho oči, jeho mozek. Vy s tím nemáte nic společného.
Ale my si to bereme osobně. Protože máme pocit, že názor druhých o nás něco říká o nás samotných. Jenže neříká. Říká to jen o nich.
Každý popisujeme svůj vlastní svět
To je možná největší lidské nedorozumění: Domníváme se, že všichni žijeme ve stejném světě. Ale ve skutečnosti žijeme každý ve svém. Ten společný svět je jen shoda několika našich představ. A ty se někdy protínají – a někdy ne.
Takže když vám někdo řekne, že jste „hnusnej strom“, usmějte se. Právě jste dostali vzácný pohled do jeho vnitřního lesa. Ale vás se to netýká.
Sebevědomí po způsobu stromu
Možná bychom se měli od stromů učit. Stát si pevně, vědět, kým jsme, a nehnout se při každém vánku cizího názoru.
Protože ať už o vás kdokoliv řekne cokoliv – vás to neurčuje. Určuje to jen toho, kdo to řekl.
A tak, když vám příště někdo řekne: „Ty jsi hnusnej strom“ zkuste odpovědět s úsměvem: „Díky, že jste mi ukázal, jaký obraz o mně máte. Já zůstanu u svého.“