Stydíme se být pro? aneb odvaha stát si za radostí

Být proti je snadné a populární. Ale dokázat říct, co podporujeme a co máme rádi, chce odvahu. Není načase přestat se stydět za radost – a stát si konečně za tím, co nám dává smysl?

Kritika je sexy. Negativita frčí. A proti čemukoliv být – to je dnes skoro životní postoj. Nejlépe, když se to doprovodí rozhořčeným statusem, trochou caps locku a emotikonem ohnivého výbuchu.
Ale co když se zeptám jinak: A za co jsi ty vlastně pro?
Najednou ticho.
Umění být proti. Nejlevnější vstupenka do debaty
Ve společnosti, kde se o všem hlasuje lajky a „sdíleno se vztekem“, je být proti jednoduché. Když řeknu, že mi něco vadí, že mě něco štve, že je tohle a tamto blbě, nikdo se moc neptá.
Jsi kritický? Jsi borec!
Jsi proti systému? Respekt!
Jsi proti válce, vládě, klimatické konferenci, rozpočtu, rouškám, influencerům, seriálu na Netflixu? Skvělé, gratulujeme, jsi občan!
Ale jakmile řekneš, že se ti něco líbí, že něco podporuješ, že jsi něčeho příznivcem… Najednou jakoby ses měl za co stydět.2
Že jsi slaboch. Naivka. Fanatik.
Proč je těžší být pro?
Protože být pro znamená postavit se. Vytáhnout se z bezpečí kritiky a říct: „Toto se mi líbí. Tohle podporuju. Tady cítím smysl.“
Ale v tom je háček. Jakmile jsi pro něco, jsi zranitelný. Ukazuješ totiž, co ti je blízké. Co je pro tebe důležité. A co miluješ – to může být napadeno, zpochybněno, vysmíváno.
Kritizovat můžeš s odstupem.
Ale když jsi pro, riskuješ. Riskuješ, že se ti někdo vysměje. Že ti někdo řekne, že jsi hloupý, neinformovaný, zmanipulovaný. Že jsi… slabý.
Ale já tvrdím: Je to přesně naopak.
Být pro je akt odvahy
Protože každá doba měla své cyniky. Každá generace měla své vševědoucí kritiky, kteří věděli, jak to nemá být, ale nikdy nepřišli s tím, jak by to mělo být.
Ale svět neposouvají dopředu ti, co umí říct NE. Svět táhnou ti, kdo dokážou říct ANO. Třeba i s vědomím, že se spletou. Třeba i s vědomím, že budou za blázny.
Mít názor není umění. Postavit se za něj už ano.
Naše energie: kanál stížností nebo prostor pro radost?
Zamysleli jste se někdy, kolik prostoru ve vašem životě zabírají stížnosti? Kolik článků, komentářů, debat – všechno o tom, co nefunguje? A kolik z nich je o tom, co funguje? Co vás těší, baví, inspiruje?
Už skoro považujeme za podezřelé, když někdo projeví nadšení. Nebo – nedejbože – uznání! To se dneska skoro neodpouští. Chválit je podezřelé. Nadchnout se je naivní. A mít rád – to je tak trochu trapné.
Ale řeknu vám něco:
Lepší být trapně pozitivní než lacině negativní.
Pojďme to otočit
Zkuste se jeden den vědomě soustředit na to, co podporujete. Ne co vás štve. Ne co vám vadí. Ale co máte rádi. Co vás těší. Co dává smysl. A zkuste to napsat. Říct nahlas. Podpořit.
A jestli se vám někdo vysměje?
No a co. Aspoň jste mu ukázali, že pro něco být je známka vnitřní síly. Ne slabosti.
Nesnažme se být jen proti všemu. To umí každý. Zkusme být pro něco. To dnes umí málokdo – a právě proto to má cenu.