Středověk neskončil... aneb jak jsme se ocitli v technofeudalismu

Žijeme v době technofeudalismu – místo půdy vlastní dnešní feudálové digitální platformy. Tvoříme obsah, ale zisk z něj mají oni. Máme ještě šanci na svobodu, nebo jsme nevolníci navždy?

Není mým zvykem reagovat na komentáře pod předchozími články. Popravdě – reakce mě obvykle nechávají chladným. Ale tentokrát udělám výjimku, protože mám pocit, že jsme se pod nedávným článkem s mnohými zásadně nepochopili.
Zkusím to napsat jinak. Z jiného úhlu. Mám totiž silný dojem, že žijeme v době technofeudalismu. Co tím jako myslím? Ano pořád žijeme v kapitalismu. Psal jsem tehdy a i teď mi jde o (a-)sociální sítě! Prý když se mi nelíbí podmínky na sociálních sítích, můžu jít jinam. Můžu? No… technicky vzato ano. Ale kam?
Kapitalismus vs. feudalismus: Změna paradigmatu
Abychom si rozuměli – kapitalismus, jak jsme ho znali, měl jasná pravidla hry. Firmy vyráběly produkty podle poptávky a soutěžily cenou, kvalitou nebo inovacemi. Spotřebitel rozhodoval, komu dá své peníze. Ano, občas přišel monopol, občas nějaký ten kartel, ale pořád jsme hráli hru „kdo nabídne lepší zboží, ten vyhrává“.
Feudalismus byl ale něco úplně jiného. Šlo o vlastnictví půdy – kdo ji měl, určoval pravidla. Ostatní mohli na jeho půdě pracovat (zadarmo, nebo téměř zadarmo), odvádět desátky a doufat, že se pánovi nerozsvítí v hlavě nápad na další daň. A přesně tady přichází pointa:
Dnešní technogiganti nevyrábějí produkty v klasickém smyslu. Oni vlastní prostor – digitální půdu. A my na ní „pracujeme“.
Vítejte v nové éře nevolnictví
Zkuste si to představit jinak:
Píšete příspěvky na X (dříve Twitter), sdílíte fotky na Instagramu, natáčíte videa na YouTube. Vše zadarmo. A kdo na tom vydělává? Ne vy.
Ano, můžete si kousek zisku „urvat“ – ale jen pokud vám technofeudál velkoryse pronajme váš vlastní obsah. A když se mu přestanete líbit? Šup, demonetizace, zákaz, sbohem.
„Tak běž jinam!“ říkáte? A kam? K jinému technofeudálovi, kde platí stejné nebo ještě horší podmínky? Nebo si budete psát na vlastní web? Fajn… ale tam si vás nikdo nevšimne. Mimochodem - samozřejmě, že svůj web mám. Já tu přeci planě netlachám, popisuji svoji zkušenost.
Mám totiž pocit, že se dostáváme do roviny totalitní praxe – můžete tvořit, ale nikdo vás neuvidí.
A co s tím?
Těžko říct. Možná bychom měli přestat pracovat zadarmo. Možná bychom se měli víc zaměřit na skutečné vlastnictví – tvořit na vlastních platformách, podporovat decentralizované sítě, učit se soběstačnosti i v digitálním světě.
A možná jsme už tak daleko, že si to ani neumíme představit. Feudálové se tehdy taky divili, když jim poddaní začali utíkat do měst… a přesto se nakonec starý systém zhroutil.
Třeba jednou za pár století někdo bude psát článek o tom, jak technofeudalismus konečně padl. Jen doufám, že to nebude muset zveřejnit na Instagramu a čekat, jestli mu ho algoritmus nezakáže.
Co myslíte? Máme ještě šanci… nebo už jsme nevolníci navždy?