Slova, slova, slova...
Myslím, alespoň mám ten dojem, že jsem konečně přišel na to, v čem tkví nedorozumění a tedy nesoulad mezi pohlavími…
O co jde? Mno…podstata věci je používání slov. Nejde tak ani o v pravém smyslu jakýsi „slovník“ – ten máme poměrně velice podobný – prostě skutečnému významu slov rozumíme všichni dost podobně, resp. to cítíme podobně (v tom jsem se totiž původně mýlil a měl dojem, že mluvíme každý jinou řečí, jiným významem slov). Určitě jste zažili situaci, kdy něco bylo pro Vás de facto cizí slovo, ale tak nějak intuitivně jste chápali jeho význam, že? 😉
Muži používají slova jako balistickou raketu s plochou dráhou letu. Je to dáno historicky. Prostě, my jsme se museli domluvit v tlupě při lovu mamuta – tedy vyjadřujeme se stručně, jasně a až teprve tehdy, kdy máme vše promyšleno a přicházíme na svět s novátorskou myšlenkou hodnou obdivu (kterého se většinou nikdy nedočkáme a proto jak stárneme, mluvíme méně a méně). Tedy začít s kolegou lovcem rozebírat jak se zrovna dnes cítí, jak se vyspal a že mu barva oštěpu ladí s náhrdelníkem tak nějak nebylo možné, že? 😀
Ženy, podle mé zkušenosti, jsou také schopné takto mluvit a tak nám rozhodně rozumějí, ale z nějakého (pro chlapa nepochopitelného) důvodu mají po většinu času zapnutý „komplikátor“ a mluví, resp. používají slova jako balónky, se kterými si jen tak nezávazně pinkají a my jsme popravdě totálně v kelu! Pokud použiju asociace spojené s touto metaforou, pak ženy velice rády a velice často si sice jen tak zlehounka pinkají, ale pozornějšímu přihlížejícímu nemůže uniknout, že pinkají tak nějak zvláštně ze strany na stranu a muž pobíhá sem a tam a jen co to „vybere“ na jedné straně a vypadá to, že bude chvíli klid, ejhle – míček letí na druhou stranu…no prostě se ho snaží unavit a otupět jeho pozornost, protože po několika takových výměnách následuje nečekaná a hlavně nevybratelná smeč! A to nemluvím o tom, že ženy při pinkání rády a opět zcela nenápadně používají falše, tedy falešně roztočený míček, který zjevně letí kamsi, ale po odrazu náhle mění směr, takže chlap má pocit, že v rozhovoru odpovídá na něco zjevného a přitom nechtěně odpověděl na něco nevyřčeného atd. A raději pominu i to, že občas prudce smečovaný míč letí přímo na choulostivá místa apod. Naše řeč tedy koordinuje činnost a směřuje snahu k souladu; jejich je nezávazná, nijak vážně míněná hra. A všechny ostatní neshody už podle mě vycházejí pouze z nedorozumění toho slovního…
Příklad? Možná to tak mám jen já, ale fakt nerad lžu a ani nerad zkresluju fakta. Něco jiného je trocha nadsázky, vtipné propojení kontrastních nebo kontroverzních věcí či myšlenek atd., ale nikdy bych nepoužil vtip, ve kterém bych musel říci např., že nenávidím svíčkovou – já ji prostě miluju a tak mohu vtipkovat, že je ze svíček anebo že je to lepší než orgasmus (což popravdě občas i je – rozhodně tedy, když není můj :D), ale nikdy bych nevtipkoval v podstatě lží = ne tak ženy! Protože po většinu času vlastně jen „neškodně!!!“ žertují (mám ten dojem, že tomu dokonce i samy věří), nejedná se přeci v žádném případě o lež, záměrné uvádění v omyl, vyvolávání falešného dojmu či očekávání atd. – je to přesně, jak je naučila v dětství už Nastěnka:„Promiň Ivánku, já jen žertovala!“ Ženy se totiž dokážou tak nějak odosobnit od slov – jakoby to říkala nějaká jiná, rozhodně ale ne ona, protože pokud to říkala ona, tak to byl pouze vtip, nemyslela to tak a jestli to teda opravdu řekla, tak ne takhle a rozhodně ne tímhle tónem atd. znáte ty výmluvy sami, že?
No a co tedy s tím? Dlouhou dobu mi přišlo nefér, začít reagovat (a to ani v duchu) ve smyslu – ať si kecá, stejně to bude zejtra jinak = to jsem cítil, že není ten správný přístup – podle mého je ideální to prostě vnímat jako hru, nepřisuzovat jejich slovům velkou vážnost, ale spíše se snažit hledat to, co jsme uměli za bolševika – to nevyřčené, to mezi řádky, pod čarou, tušené…prostě nám jde o obsah a ženám jde o vše okolo, pouze ne o obsah vyřčeného – pak se totiž dozvíme mnohem více, než si myslíme a upřímně – přestaneme pokaždé prohrávat…alespoň já to tak tedy mám – co Vy?
Víte, to není podezřívavost nebo nedůvěra, to je vnímavost! A ani to není povýšenecké nebraní vážně – to ony neberou obsah tolik vážně jako my a proto my tak často nechápeme o co tu jde, o čem je řeč. A poslední postřeh, který je trochu více pro dámy, ale občas s ním bojujeme napříč pohlavním spektrem 😉 Dokud budeš mluvit o sobě – tedy věty budou obsahovat „JÁ“ = např. nezlob se, ale já to vidím takto, já to cítím jinak, já bych si přál atd. = alespoň teoreticky bys měl klidnit hovor, protože na svůj názor, pocit, přání atd. máš přeci právo. Pokud není druhá strana už vytočena do ruda a nemá-li již zatemněný mozek, pak by mohla (ideálně v klidu) zareagovat stejným stylem, tedy = dobře, já to vidím zase takto atd. – no a teoreticky je tu cesta k domluvě. Pokud budeš ovšem formulovat věty typu „TY“ na což jsou většinou ženy specialistky, pak to bude působit jako útok a výzva k boji = ty jsi nezodpovědný, lžeš, vymýšlíš si, pokazils to atd. – je to prostě obžaloba, rozumíme si? 😉 Uzavřeme tedy tuto poučku oním cimrmanovským principem Já-Ty…
Ondřej Vejsada
Únava jako zrcadlo našich emocí
Únava není jen o těle – často zrcadlí naše emoce a nedostatek radosti. Jak najít energii i ve vyčerpání? Zastavte se, ujasněte si priority a dopřejte si malé radosti.
Ondřej Vejsada
Dokonalost: Proč se za ní ženeme, když nás jen unavuje?
Honba za dokonalostí nás unavuje, odcizuje od sebe samých a místo radosti přináší stres. Co kdybyste dnes přestali běžet za ideály a zkusili se na chvíli zastavit?
Ondřej Vejsada
Digitální detox? Raději nechte mobil zapnutý
Digitální detox zní trendy, ale je to řešení? Místo úplného vypnutí technologií se zaměřte na rovnováhu a vědomé používání. Naučte se krotit notifikace a být online bez zbytečného stresu.
Ondřej Vejsada
Proč jsme na sebe tak tvrdí? Aneb jak přestat být svým nejhorším kritikem
Proč jsme na sebe tak tvrdí? Vnitřní kritik nás sráží a paralyzuje místo motivace. Naučte se přepnout na sebesoucit – laskavý přístup, který vám pomůže najít rovnováhu a klid v hlavě.
Ondřej Vejsada
Umění „nicnedělání“: Proč občas potřebujeme být neproduktivní, abychom byli šťastní
Ve světě posedlém produktivitou je umění „nicnedělání“ cennější než kdy dřív. Objevte dánský koncept „niksen“ a zjistěte, proč občasná nečinnost prospívá naší mysli i štěstí.
Další články autora |
Ohnivé peklo v lyžařském centru. Lidé skákali z oken, mrtvých je přes sedmdesát
Při nočním požáru v tureckém lyžařském středisku Kartalkaya zemřelo nejméně 76 lidí a 51 utrpělo...
Havárie historické bojové techniky na jihu Čech: dva mrtví, osm zraněných
Při ukázkách historické bojové techniky u Horního Dvořiště na jihu Čech došlo k tragické nehodě....
Zelenskyj si řekl o 200 tisíc evropských vojáků. Britové jsou pro
Jen co v Bílém domě usedl Donald Trump, vyzval Volodymyr Zelenskyj evropské státy, aby převzaly...
Žádná pomoc hořící Kalifornii a hrozba Bidenovi. Trump v rozhovoru překvapil
Donald Trump poskytl v noci na čtvrtek první rozhovor po návratu do Bílého domu. V rozpravě s...
Po návratu ze Zanzibaru zemřela na malárii. Nakažených Čechů přibývá
Premium Cestovní kanceláře, které lákají turisty na křišťálově čisté moře, bělostné pláže a africkou...
S moderátorem Vondrou se ve smuteční síni rozloučili Ruda z Ostravy i hokejisté
Přes 150 příbuzných, přátel a fanoušků se sjelo do Rokytnice nad Jizerou, aby se naposledy...
Změňme ústavu, aby Trump mohl vládnout tři období, navrhuje kongresman
Republikánský člen americké Sněmovny reprezentantů Andy Ogles ve čtvrtek navrhl změnu ústavy s...
Muž zachránil ženě v obchodě dvoustovku. Pak si na peníze dělal nároky
Případ, který ještě zřejmě neřešili, se dostal na stůl strážníků Městské policie Prostějov....
Útočníka z Aschaffenburgu úřady dobře znaly, napadal policisty i Ukrajinky
Afghánec Enamullah O., který ve středu zabil v bavorském Aschaffenburgu dva lidi včetně dvouletého...
- Počet článků 92
- Celková karma 9,11
- Průměrná čtenost 158x