Ráno, večer, během dne aneb trocha praktických postřehů

„Říká se, že zítra bude líp, ale když se ráno probudím, je už zase dneska...“ Jak se připravit na nový den a vyladit večerní pohodu, aby vám ráno neutekla? Zkuste mé „usínací fígle“ a ranní rituály.

Říká se, že zítra bude líp, ale když se ráno probudím, je už zase dneska 🙂 Abych této deziluzi předešel, používám několik fíglů. Chcete je slyšet resp. číst? 😉
Troufnu si tvrdit, že vše začíná večer. Ráno už vidím jen jako důsledek večerního „naprogramování se“. Snažím se jít tedy spát v co možná největším klidu (vím, je to někdy těžké – proto také píšu, že se snažím :D). Uléhám do trochu jiné polohy (mám zpočátku rád více pod hlavou), než pak budu následně spát. Snažím se projít si den, co jsem prožil a i když nemám rád takovéto všemožné tlačení se do pozitivna apod., připomínám si a uvědomuji si, co vše dobré jsem zažil (samozřejmě hodnoceno mýma očima…kterýma jinýma, že? :D) a také, co vše jsem „splnil“, co se mi povedlo, co jsem „dokázal“.
Závěrečná finta na usínání spočívá v tom, že si v mysli pustím „film“, který je mi příjemný. Buď si doslova přehrávám nějaký ten „uložený“, zapamatovaný anebo si představuji svůj vlastní – s důrazem na pozitivní pocity…no a najednou se mi do toho začínají přimotávat jakési nesmysly a já tak zjišťuji, že začínám usínat. Přesunu se tedy do polohy ležmo, ve které už budu i spát a okamžitě usínám. Všiml jsem si totiž, že kdybych se „rozpřemýšlel“ a ještě ke všemu v usínací pozici, bude se mi pak špatně cokoliv měnit = takhle tomu říkám (k pobavení okolí), že nejprve „sedím“ a pak si teprve lehnu…i když nezaujatý pozorovatel by obtížně hledal oněch pověstných deset rozdílů, to přiznávám 😀
Ráno bývá mnohdy a také u mnohých komplikovanější na „cvičení“ čehokoliv, protože to alespoň u mne vypadá spíš jako exhumace, než vstávání 😀 a tak bych osobně moc na ráno nesázel, tedy ve smyslu, že toho jako hodně stihnu a tak. Jde mi tedy spíš o to, abych tu dobře nastavenou a vyladěnou vnitřní pohodu z večera nějak ranním rituálem nepokazil, Tedy snažím se ráno otevřít nejen oči (kdo by to čekal, že? :D), ale i v duchovním smyslu. Tedy být připraven sledovat to nové, co mne ten den čeká. Když totiž po probuzení tak nějak v hloubi očekáváme, že to bude stát za starou bačkoru nebo minimálně, že to bude stejně k ničemu jako včera = sami tím tvoříme svůj den. Snažím se tedy očekávat úžasné věci, protože po pravdě řečeno = NIC NENÍ STEJNÉ, NIC SE NEOPAKUJE = to jsou jen PODOBNÉ situace a my si je kazíme očekáváním téhož. Dokonce i to čištění zubů není 2x úplně stejné, jen velice podobné – souhlasíte?
No a během dne – až mi „software plně naběhne“ se snažím najít a hlavně i několikrát za den si říci slova, která ve mně rezonují, vytvářejí pohodu (dobře no, tak tedy afirmace, ale já to tak nevidím = já to totiž nepapouškuju, ale prociťuju, takže se vlastně nesoustředím na slova, ale právě na pocity, které ve mne „probublají“). Pro mne je to třeba již zmíněné = žiju v náručí přátelského, milujícího a milovaného Vesmíru. A pak třeba taky „dovolená“ anebo úspěch a hojnost. Víte, ta dovolená je vlastně zvláštní věc. Možná téměř všichni z ní máme (alespoň tedy předem :D) dobré pocity. U sebe jsem vypozoroval a Vám to samozřejmě nijak nenutím, že to, co je tak příjemné a blahodárné, je právě ona pohoda, klid, žádný spěch – přesto se ale o dovolené stihne až obdivuhodně mnoho činností a dokonce i občas zažijeme únavu, kterou ale popisujeme jako příjemnou. No a tak si říkám „dovolená“ i když jdu do práce = také je to činnost, ale chci si jí užít v klidu a pohodě…
To se dá také, byť těsně před usnutím, popsat jako „denní snění“. Při usínání a během spánku je to důležitá součást psychohygieny ale přes den to není dobré, vytrhává nás to z reality nebo odvádí nás to z reality.
Pro mě je strašně důležitý návrat ze snu. Já bych to jinak strašně dlouho žil a proto potřebuji ty afirmace – tedy ne tak úplně převálcovat negace, jako vypnout sen a dostat se co nejrychleji do přítomnosti.
Ideální stav je tak jako pomalu usínat, tak se taky pomalu probouzet…převalovat se a pomalu se zbavovat toho propojení s nějakým jiným světem. Šokem z budíku hrozí denní snění…ale jak říkám – je to ideální stav, nikoli normální či běžný, bohužel…