Pro přispění do diskuse se prosím přihlaste.

Přihlásit se

Zbývá 2000 znaků nebo 10 odstavců.

Foto

To, co radíte, se stále učím. A snad to má nějaký úspěch. Vzpomněla jsem si při čtení na jednu paní ze sousedství. Ani pořádně nevím proč, ale moc jsem ji nemusela. Stačilo ji vidět z dálky a hned se mi v hlavě rojily názvy domácích zvířat... Raději jsem to vzala oklikou, jen abych ji nemusela potkat. Posléze mi ale přišlo hloupé - proč se jí mám vyhýbat? Chyba bude ve mně, já to musím změnit. Začala jsem hledat na ní ty dobré vlastnosti, a našla jsem pracovitost. Toho jsem se chytla a vždy, když jsme se potkaly, jsem kromě pozdravu (ten byl ostatně vždy) pochválila její vzornou zahrádku, požádala o radu či ji poskytla... Můj náhled na ni se změnil a je to fajn.

Už hodně let si říkám, že lidé se nemají rádi proto, že se neznají. Poznej člověka blíže a budeš ho mít rád. No a k tomu je nutné přidat to, o čem je téma dnešního článku - hledej a posiluj to dobré.

Foto

Kdyť dívám se, co dělá jiný,

cítím, že mi to vadí a bolí to,

pak vím, že objímám své stíny

a srděčně jim děkuji. (B.Tóthová)

PC

Dobrý článek.

Příčinou je nevyrovnanost se sebou samým, spočívající v nepřijetí se takového, jaký se vším všudy doopravdy jsem, to znamená nepřijetí svých stinnných stránek, které má každý z nás. V konečném důsledku jde pak de facto o odmítnutí naší celistvosti a jedinečnosti.

Pokud v sobě dokážeme integrovat celou naši podstatu (kladné i stinné stránky), tedy naše jedinečné Bytí, pak jsme schopni respektovat i druhé, neboť si velmi dobře uvědomujeme svou vlastní přirozenou nedokonalost, a tudíž i přirozenou nedokonalost druhých. Neznamená to, že si musíme s každým rozumět, s každým souznít, znamená to jen vidět lidství v každém člověku.

Jestliže odmítáme přijmout část sebe samých (většinou jde o podvědomý proces), to jest nepřijímáme i své stinné stránky, pak se logicky sami nepřijímáme, niz bychom si to vůbec uvědomovali. Proto mnozí z nás žijí až do konce svého pozemského času v permanentním sebeklamu.

Následkem toho jsou pak vnitřní konflikty, z nichž vyrůstá nejistota, jakkoli navenek maskovaná. S tím vším pak souvisí netolerance, vztahovačnost, věčná potřeba kritizovat ostatní, povyšovat se nad nimi, nebo se naopak ponižovat a "zalíbit se", snadná manipulovatelnost, neschopnost vidět věci v souvislostech, křečovitost, zaseknutost, absence flexibility a sebekritiky a v neposlední řadě absence zdravé sebelásky a upřímné lásky k druhým.

P.S. Chtěl jsem to napsat stručněji....

Foto

Píšete fajn.

Soudit ty druhé je jakási naše lidská přirozenost, daná nejspíše egem. Naše ego nemůže připustit, že ten blb jsem já a ten druhý má pravdu. Opět - dobrý vzorek zde na blogu.

Nicméně - někteří i přes snahu je vidět jaksi pozitivně - za každou cenu tomu vzdorují. Je to dáno tím, že se snaží postihnout vše okolo sebe a za každou cenu vyjádřit svůj názor. Po nějaké době získají pocit, že tím, že promlouvají ke všemu a stále, stávají se arbitry.

Koukněte na diskuse. Jsou tady jména, která se objevují prakticky ve všech diskusích. Musí tam prostě zanechat značku, nejspíše z pocitu, že pokud by to neudělali, svět by o ně ztratil zájem.

Ideální řešení navrhujete na konci blogu - míjet je, vynechávat, nereagovat. Činím tak již dlouho a mám naději, že i ti, co mne nemusejí, se začnou chovat podobně. Byl by to prima příspěvek ke kutivaci společenského diskursu.

Foto

Díky moc! Jojo - chápu a souhlasím...mám předpřipravený článek na téma "frustráti"

  • Počet článků 108
  • Celková karma 9,72
  • Průměrná čtenost 158x
Ptali jste se někdy na otázky fungování Vesmíru a lidské společnosti v nejobecnějším smyslu? Já ano a vlastně celý život. Netvrdím, že jsem něco vymyslel či vytvořil – já zkrátka rád pozoruji. Pozoruji a vnímám sebe, své vnitřní reakce. Pozoruji svět a lidi kolem a jejich reakce a interakce. Nedělám si nárok na objektivní pravdu a ani netvrdím, že můj výklad je jediný možný nebo správný. Jediné, na čem opravdu trvám, je moje absolutní otevřenost, upřímnost a opravdovost…zbytek je na Vás.