Proč vidíme druhé jako debily (a jak se toho zbavit)
„Všichni jsou blbci, jen já jsem letadlo.“ Tuhle hlášku možná znáte – a pokud ne, gratuluji, právě jste ji slyšeli poprvé. Ale ruku na srdce, kolikrát vás napadlo něco podobného? Kolikrát jste si pomysleli, že to, co dělají ostatní, je prostě špatně, nepochopitelné, nebo rovnou k smíchu? A hlavně – odkud se tohle vnímání vlastně bere?
Odkud pramení „blbost druhých“
Než začneme ukazovat prstem na ostatní, je dobré se na chvíli zastavit a zamyslet se. Proč si vlastně myslíme, že druhý je idiot? Často to má kořeny v našich vlastních očekáváních. Když někdo jedná jinak, než bychom čekali, máme tendenci to vnímat jako chybu – ať už jde o rozhodnutí v práci, způsob, jakým vychovává děti, nebo prostě jeho preference.
Ale co když za tím vším stojí něco jiného?
Kořeny v naší výchově
Naše schopnost hodnotit druhé často pramení z dětství. Jak říká psychologická teorie, první „blbce“ v našem životě si vytváříme sami – třeba ve chvíli, kdy jako děti vnímáme kritiku od rodičů nebo učitelů. Pokud jsme často slyšeli věty jako: „To je špatně!“ nebo „Proč to neumíš jako ostatní?“, snadno si vypěstujeme návyk kritizovat druhé, abychom si sami připadali lepší.
A pak už jen stačí, aby nám něčí chování připomnělo našeho „oblíbeného“ učitele, babičku nebo šéfa – a okamžitě jsme zpátky ve škole, kde dostáváme pětku za špatný výpočet.
Když nás jinakost irituje
Lidé jsou různí – a právě to nás často štve. Někdo je moc upovídaný, jiný zase tichý. Jeden je přehnaně aktivní, druhý líný. Ale co kdybychom to místo jako problém vnímali jako příležitost?
Když potkáte někoho, kdo vás irituje, zkuste se na chvíli zastavit a zamyslet: Co vás na něm tolik rozčiluje? Je to opravdu o něm, nebo je to odraz něčeho, co vás štve na sobě?
Jak se zbavit pohledu „oni jsou blbci“
Přiznejte si své vlastní předsudky
Nikdo z nás není dokonalý. Pokud máme tendenci kritizovat druhé, často to vypovídá víc o nás než o nich.
Přijměte jinakost druhých
To, že někdo přemýšlí nebo jedná jinak než vy, neznamená, že je hloupý. Možná má prostě jen jinou cestu.
Vyčistěte si svůj vlastní pohled
Zamyslete se nad tím, odkud pramení vaše nespokojenost s druhými. Pokud vás někdo irituje, může to být odraz vašich vlastních potlačených pocitů nebo komplexů.
Zaměřte se na sebe
Namísto toho, abyste ztráceli čas hodnocením druhých, zkuste se soustředit na vlastní růst. Jak můžete být lepší, klidnější, vyrovnanější?
Mistrovství v přijetí
Když přijmeme, že lidé jsou různí a každý má své místo ve světě, otevře se před námi úplně nový rozměr. Najednou zjistíme, že nemusíme druhé hodnotit ani soudit – a že tím uvolníme spoustu energie, kterou můžeme investovat do svého vlastního štěstí.
Proč je to důležité?
Protože jakmile se přestaneme zabývat „blbostí druhých“, začne nám být mnohem lehčeji. Získáme klid, nadhled a možná i pár přátel navíc – protože s lidmi, které nesoudíme, se žije mnohem líp.
Jak to máte vy? Vidíte kolem sebe blbce, nebo spíš individuality? Podělte se o své názory v komentářích! 😊
Ondřej Vejsada
Proč někdy odpovíme přesně na otázku – a přesto odpovíme špatně
Někdy odpovíme přesně na otázku, kterou nám druhý položil – a přesto se netrefíme. Protože otázka může být jen maskou pro něco úplně jiného, co se člověk bojí říct přímo.
Ondřej Vejsada
Proč se dnes bojíme říct, že slon je větší než žába
Zobecnění není rozsudek a výjimka není vyvrácení pravidla. Když řekneme, že se něco děje častěji, neříkáme tím, že to platí pro každého. Jen popisujeme vzorec.
Ondřej Vejsada
Proč nás někdy víc pohorší sebejistý člověk než skutečný sobec
Sebejistý člověk nemusí být sobec ani arogantní. Jen se nenechá snadno zahanbit, zatlačit nebo přesvědčit. A právě proto nás někdy dráždí víc než skutečný sobec.
Ondřej Vejsada
Proč se musíme za vlastní potřeby často nejdřív omluvit
Proč se za své potřeby omlouváme, ještě než je vůbec vyslovíme? Možná jsme si spletli ohleduplnost se sebezapřením. Říct, co potřebujeme, není sobectví.
Ondřej Vejsada
Proč se nejvíc smějeme věcem, které jsme sami zakázali brát na lehkou váhu
Čím víc nějaké téma prohlásíme za nedotknutelné, tím větší máme někdy chuť se mu zasmát. Humor totiž nemusí zesměšňovat problém. Může odhalit naši přehnanou vážnost.
| Další články autora |
Metro E: Návrh nové linky Pražany spíš nadzvedl. Proč a kudy má vést?
Vznikne v Praze pátá linka metra? Čtvrtá trasa D se teprve staví a pražští radní již plánují další...
Kousek od Karlova mostu se najíte za 120 korun. Když dodržíte rozvrh, můžete do školní jídelny i vy
Jen pár kroků od Karlova mostu funguje školní jídelna, kde se mohou najíst nejen studenti a...
Přes sto let staré turbíny stále pracují. Česko ukrývá unikátní průmyslové dědictví
Voda, turbína a poctivé řemeslo. Zdánlivě jednoduchý princip dokáže fungovat neuvěřitelně dlouho....
Chytrá mapa ví, kde rostou! Dirigent Národního divadla našel hřiby jako z pohádky
Po dlouhém suchu se situace v českých lesích konečně mění. Aktuální mapa Českého...
Pátá trasa metra E dostala zelenou. Radní schválili studii okruhu za stovky miliard
Pražští radní dali zelenou studii proveditelnosti pro pátou trasu metra E. Nová okružní linka má...
U Březovské přehrady u Karlových Varů zemřel po střetu s autem motocyklista
U Karlových Varů na silnici I/20 zemřel dnes v podvečer po střetu s protijedoucím osobním...
Hledaného seniora z Chrudimska, který odjel na kole, našli policisté mrtvého
Hledaného osmasedmdesátiletého muže ze Žumberka na Chrudimsku našli policisté dnes večer mrtvého....
Záchranáři Ústeckého kraje představili na Zahradě Čech nové sanitky
Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje letos získala 17 nových sanitních vozů za téměř 82...
Záchranáři Ústeckého kraje představili na Zahradě Čech nové sanitky
Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje letos získala 17 nových sanitních vozů za téměř 82...

Bílý Potok pod Smrkem - zasíťovaný pozemek v krásné lokalitě
Bílý Potok, okres Liberec
4 875 000 Kč
- Počet článků 560
- Celková karma 9,47
- Průměrná čtenost 159x
Lidi. Vztahy. Společnost. A především sebe sama.
Pozoruji, co s námi dělá naše ego, strach, potřeba být přijímáni, touha mít pravdu nebo přesvědčení, že právě my víme, jak by měl svět fungovat. Zajímá mě, proč se chováme tak, jak se chováme – a proč si přitom často vyprávíme úplně jiný příběh.
Nepíšu proto, abych rozdával univerzální návody na život. Spíš se snažím pojmenovat věci, které všichni nějak známe, ale málokdy se na ně podíváme bez příkras.
Netvrdím, že můj pohled je jediný správný. Dokonce netvrdím ani to, že je správný vůbec.
Trvám ale na jediné věci: na otevřenosti, upřímnosti a opravdovosti.
Zbytek už nechávám na vás.



















