Občas na sobě nešvar přílišné vstřícnosti pozoruji. Může to být pozůstatek z dětství? Rodiče mě chválili a chválili a já je nechtěla zklamat, ani moje starší sourozence.

Ano, přesně tak! Příčina většiny nesnází v dospělosti leží v dětství a "dobrých" úmyslů našich rodičů...

Raději než "zly" mám slůvko "asertivní". Prostě každého upozorním, že jsem sobecká obluda, mám ráda své šatičky, botičky, teplo u stolu pak mohu být i trochu hodná. V mezích.

Jinak souhlas.

...u stolu, a pak...

Tzv. "zlatý střed" považuji za ideální. Ale někdy je to těžké.

Člověk si občas teprve později uvědomí, že to v dané situaci přehnal, ať už z pohledu "zlý" (já bych spíše řekl "ostrý", protože zlý, to už je charakteristika člověka), nebo hodný, resp. vstřícný.

Osobně jsem několikrát doplatil na svou přílišnou vstřícnost, kdy posléze dotyčný nabyl dojmu, že ona vstřícnost nemá u mne hranic. Dnes jsem i v tomto ohledu dost obezřetný, a cítím se tak mnohem lépe.

Hej, chápem, nie vždy platí, kto do teba kameňom ty do neho chlebom, lebo keď ten kameň švacne, už ani na chlieb nebude čas....

Jako dobrý nic proti, v zásadě nejsem ve sporu. Akorát...No, vyzkouším to hned na manželce, až mi řekne: skoč dneska na úřad zaplatit popelnice, je poslední den, zapomněla jsem. Já odpovím: ne, mám dneska v plánu jít na pivo. To nevím. Někdo zlý nemusí tu bouři, co bude následovat přežít... Jinak taky bych se přikláněl spíše k pojmu asertivní, jako paní Valíková. Hezký den a díky za článek

Cimrman tomu říká "the ping-pong with words"

Skvělý pohled na lidské povahy, pro příklad nemusíme chodit daleko, i ve zdejších diskusích najdeme "jestřáby", kteří ty hodné a upřímné považují za hloupé a ještě se tím chlubí...

Díky moc a přesně tak!