Placebo, pověry, amulety aneb tak pomáhá to nebo ne?!

O všem, co funguje nebo nefunguje, rozhodují pocity. Od myšlenek, které ovlivňují naše zdraví, po naše očekávání od druhých - co skutečně cítíme a čemu věříme, to se nám také děje. Jak hluboké emoce formují realitu, kterou žijeme?

Jsem plně přesvědčen, tedy (nejen) já tomu říkám, že „vím“, že o všem, co funguje anebo nefunguje rozhodují pocity, překvapil jsem, že? 😀 Já vím, výrok, že o „všem“ rozhodují pocity se zdá trochu přehnaný. Jako bych Vás už slyšel = to jako jestli mi nastartuje auto rozhodujou pocity, jo? To je ale blbost! Asi ano, asi to je hloupost, ale na druhou stranu – víte, že existuje cosi jako „generálský syndrom“? Možná jste to i Vy zažili a možná, že i dokonce hned několikrát = něco Vám v práci skvěle fungovalo a pak přišel šéf a ono „se to rozbilo“ anebo obráceně něco nešlo opravit, pořád to ne a ne jít – a najednou se objevil ve dveřích šéf a šup a „naskočilo“ to 🙂 Když už jsem psal o počítačích, tak třeba já osobně jsem mockrát zažil, že se něco rozbilo a při příchodu opraváře vše fungovalo jako by nic…a to raději nemluvím o autě = jednou jsem stál hodinu v nepojízdném vraku, který nešel nastartovat…když dorazil mechanik, otočil klíčkem – a? Jojo…
Tak tedy, pokud celou svojí bytostí cítím, tedy vím a nemusím nad tím přemýšlet (stejně jako vím, jestli jsem chlapeček nebo holčička 😀 apod.), že třeba homeopatika fungují, tak zkrátka fungují a v mých očích je lhostejné, zda-li se jedná o placebo efekt či nikoliv. Kromě toho právě ono placebo, tedy stručně a nepřesně řečeno „kostka cukru vydávaná za lék“, která má výsledky u vysokého procenta testovaných lidí jako onen skutečný lék, je v mých očích jedním z největších „důkazů“ pravdivosti mých tezí. Souhlasíte?
Mohu tím totiž i vysvětlit nebo alespoň odpovědět na otázky jak je možné, že homeopatika fungují třeba u pejsků – copak oni tomu rozumí, oni to poznají, že mají ve žrádle „bobulky“? Ne, oni asi ne, ale kdo jiný to ví, vidí a věří tomu? Ano, správně – jejich páníčkové 😉 Jak prosté, ne? A stejně tak to je i s prokletím, černou magií anebo naopak léčitely, šamany apod. Anebo také amulety a třeba takové ty rituály sportovců před zápasem, výkonem, soutěží – chápete, proč fungují a hlavně CO NA TOM FUNGUJE? Mno…trochu stinnou stránkou toho všeho je, že nám dávají iluzi kontroly a naši pozornost a odpovědnost směřují vně nás, ale odpověď je jinak již myslím jasná = záleží na hloubce „vložených“ emocí. Zkrátka = čemu věříš, to se Ti pak i děje 😉 Ale pozor! Čemu SKUTEČNĚ věříš, co uvnitř 100% víš – tedy ne, co si namlouváš nebo co na druhé (a možná, že i občas i na sebe) pouze hraješ!
A opět jedna taková hodně bolestivá nebo jak to nazvat aplikace mých závěrů. Vzniká totiž logicky otázka (a možná přímo i ve Vaší hlavě) = a co vážně nemocné děti apod.? Copak si už mohly vypěstovat takové bloky, aby jim vznikla nemoc? Víte, vůbec se tu nechci pouštět do zdravotních témat. To, co totiž právě probíhá v naší zemi (mno…spíš přesněji v médiích), bych nazval bez přehánění přímo jako „hon na čarodějnice“. Mnozí lidé, kteří tvrdí, že uzdraví druhé nějakou alternativní metodou jsou často ostouzeni a pranýřováni. Nechci se zastávat šarlatánů, ale na druhou stranu si odmítám hrát na soudce, který ono šarlatánství posoudí. A stejně tak, každý, kdo nějak pomůže druhému, resp. si ten druhý od něj nechá pomoci, protože mu věří – zaslouží si respekt a úctu. Třeba je to „šarlatán“, ale jeho „divadýlko“ právě na někoho zapůsobilo tak, že se (jako oním placebem) uzdraví… V mých očích totiž tato „štvanice“ vede pouze k tomu, že mnohým sebereme i tu poslední kapku naděje…a cynicky řečeno = každý z nás jednou zemře, čili svým způsobem je každý lékař vlastně tak trochu šarlatán… A věřte mi, že kdybych si vzal skrytou kameru a natočil si pravidelnou kontrolu u mé obvodní doktorky (která je pochopitelně skvělá a nic proti ní – to jen pouze jako příklad) a pak to pěkně sestříhal = udělám z ní podvodnici středověkého kalibru jako nic… Tedy zpět k otázce – i na to moji optikou existuje odpověď, ale možná ji nechcete slyšet = způsobují to programy rodičů. Nedávno jsem slyšel takovou skoro až ošklivou větu, se kterou ne tak úplně souhlasím, přesto se sem nyní hodí a pouze tím dokumentuji, že nejsem sám, kdo tímto směrem uvažuje. Ta věta zní = za všechny nemoci dětí do šesti let věku může jejich matka; pak přidává spoluzodpovědnost škola, resp. paní učitelka. Hodně tvrdé, že? Zamyslete se ale, moc prosím, ještě jednou nad myšlenkou výše = páníček-pes-homeopatika. A pro úplnost – nesouhlasím s tou větou naplno proto, protože tam chybí třeba otcové, babičky, dědečkové atd.
A snad raději jako takové dovysvětlení, které ale považuji za důležité = rozhodně nechci v nikom vyvolávat nějaký strach, obavu anebo (nedej bože) pocit viny! Já si opravdu nechci hrát na hledání viníka. Jde mi o to jednak, abych odpověděl na případné dotazy (které jsem mimochodem i reálně při školeních dostal) a pak také, abych ještě zdůraznil, že prací na sobě pomáhám svému okolí více, než by se zdálo a platí to i obráceně, že mám-li z onoho „prokletí“ jakýkoliv strach, mohu si ho vypnout/zrušit a přestane na mě působit (přestanu tu hru s tím druhým prostě hrát)! Ale chcete-li se nad sebou ještě více zamyslet, tak co třeba vynechat věty, které znějí skoro jako prokletí nebo začarování = když se neoblíkneš, tak nastydneš! Nespadni tam! Tohle ať Tě ani nenapadne! Zkuste, chcete-li, prozkoumat svoje emoce u těchto vět = jak se při tom cítíte? 😉
A pro mírné odlehčení a přesto jakési nastavení zrcadla, co druhým (v tomto případě dokonce dětem) říkáme = pojďme si to, prosím, rovnou vyzkoušet, ano? Dobrá – žádávám Vás nyní tedy o to, abyste si v žádném případě nepředstavovali v mysli ledničku, ano? Ať Vás ani nenapadne myslet na tu bílou, slabě vrnící ledničku plnou laskomin a lahůdek!!! Jde Vám to? No a přesně tohle děláme druhým!

A pro rýpaly, trocha zdrojů:
- Odkaz
- Odkaz

- Odkaz

- Odkaz

- Odkaz