Nesmíš to vzdát!!!

Co když je klíčem k úspěchu to „vzdát“? Provokativní úvaha o boji, křečích mysli a skutečné svobodě ukazuje, jak přestat křečovitě lpět na výsledcích a nechat věcem volný průběh.

Budu teď chvíli provokovat, ale proč NESMÍM?! A co to vlastně je něco „vzdát“? Myslíte tím to tvrdohlavé trvání si na svém (často aniž by k tomu byl sebemenší racionální důvod)? Nebo to zaslepené lpění na výsledku, který se furt a stále nedostavuje (protože prostě tudy cesta nejspíš vůbec nevede)?!
Asi budeš mít dojem, že mi už definitivně hráblo, ale moje rada zní = hele, fakt to s naprostým klidem vzdej! Víš, co se pak stane? Vůbec nic! Resp. vůbec nic negativního – naopak můžeš si být jistý, že tě budou čekat mnohá pozitiva! Co tím mám na mysli?
Víš, ty naše bloky, negace, programy, viry – je jedno, jak tomu říkáme…to všechno v naší kebulce je vlastně taková křeč – jak když tě chytne křeč třeba do lýtka. Bolí to, křiví tě to, deformuje to pohled na svět, protože všechno vidíš skrz tu bolest a tvoje jediná motivace je, aby sis konečně ulevil. Dokonce i chůze je tím poznamenaná a čím více se snažíš svoji bolest zakrýt, tím více se chováš toporně a poutáš na sebe pozornost, že něco není v cajku. A i když to nakonec poleví, tak ta bolest ještě (minimálně v paměti) dlouho zůstává…a pokud nezměníš důvody, proč jsi tu křeč dostal (málo hořčíku, moc alkoholu, přepínání se při sportu, práci apod.), čeká tě pravděpodobně zase.
No a s tou naší „bojovností“ je to v mnohém podobné = křečovitě se držíme svých představ o tom, co je správné, jak by to mělo být, jak by druzí měli jednat atd. a mám-li citovat klasiku, vůbec nám nedochází, že se nikdo neptal na náš názor (na nok či vídeňský knedlík)!
Zkusme tedy jako v případě křeče pracovat na odstranění důvodů, proč tak blbneme. Co se zkusit uvolnit, uklidnit se? Došlo mi, že klíčem k úspěchu v nejobecnějším slova smyslu, je uvolněnost…dělat vše s lehkostí. To proto něco někomu jde a vychází a někdo se křečovitě pere a výsledek ne a ne přijít, chápeš?! Ono totiž štěstí, radost, ale i sebeúcta je vlastně vedlejší a logický produkt, ne výsledek snahy a intelektového cvičení !!!
Teprve když se toho vzdáš, tak to získáš! Vím, zní to skoro jak zenový Koán, že? Já to ale zažívám v reálu! Konečně je mi opravdu úplně všechno jedno a to je ten klid po kterém jsem toužil! To není „vzdání se“, to není „lenost“ a podobné naučené programy = to je totiž skutečná svoboda, vědomá činnost – dělám, co mě baví, naplňuje a co mi tedy logicky i jde a co má i výsledky… Nesedím, makám, ale nestresuju!
Nechat to na vesmíru v podstatě znamená vzdát to = vzdát se svých představ, jak by to mělo být, jak by to mělo dopadnout. Přestávám se do toho cpát, nechávám tomu volný průběh a teprve v té chvíli se mohou naplno projevit mocné procesy! Nezasahuju do toho, nekazím to, neblokuju to!
A stejně tak ale neprosím vesmír jako by to byl nějaký pámbíček, který se nade mnou musí slitovat, kterého musím ukecat nebo možná přímo očůrat! To je moje energie, energie mého záměru, mého cíle a já tu energii vysílám a tím to k sobě přitahuju! Já jsem tvůrce!
Jasně, je hodně způsobů, metod, „cest“… Otázka je ale jednoduchá = funguje TI to? (nikoli funguje TO – každému může fungovat něco jiného) Nefunguje ti to? Tak to děláš blbě nebo to nedělej! Dělej, co ti funguje! Neřeš, jestli to funguje druhým – oni mají svůj vesmír, svoje kino, svůj scénář…
Jediné, na co bych rád upozornil je, že stejně jako v případě křeče pomůže třeba masáž, olejíček, Francovka apod., ale neřeší to příčinu křeče, tak podobně i v našem případě pomůže, resp. uleví mnohé – třeba meditace apod., ale otázkou zůstává = řeší to příčinu? Bytostně jsem přesvědčený, že ne! Pozná se to mimo jiné taky podle toho, že se problém většinou vrací…proto právě neustále doporučuji terapie 😉
Na závěr si neodpustím ještě jednu provokaci. Vše má své následky, ale někdy neposlušnost pravidel přináší přijatelnější výsledky, než jejich dodržování… Zkus nad tím alespoň chvilku přemýšlet…moc prosím…